čtvrtek 3. ledna 2013

Cesta z Brasilita do Montezumy

Kdyz jsem se rano probudila, sotva svitalo. Vzduch vonel a ptaci rvali jako o zivot. Pozdeji uz jim bude horko a budou jen tak halabala cvrlikat.
Minibus do Montezumy prijel na cas v 8.30, v Tamarindu jsme nasbirali jeste sedmero krkavcu, teda lidi a vyjeli jsme na jih. Hned za oblibenym Tamarindem skoncil asfalt a my se drncali po prasne sterkove ceste peknych par kilometru napric vyprahlym vnitrozemim poloostrova Nicoya. Porost a palmy podel cesty vypadaly pokryte prachem jako by zkamenely. Vsechno bylo hnede a jen sem tam zazaril novy kvitek cerstvou barvu jako lampicka. Kravky a kone spasaly zlutou travu a kryly se pred slunickem ve stinu zaprasenych stromu. Jak jsme pokracovali dal k zalivu Nicoya, zacalo byt okoli zelenejsi a cesta asfaltova. Kravy uz se pasly na zelenem a vsechno vypadalo tak nejak optimisticteji. Chvilema se asfalt zase menil na sterk a naklepaval nas jako rizky zatimco jsem (opet) uzasle zirala na zaliv, ktery se pred nami obcas rozprostrel, kdyz jsme projizdeli otevrenou krajinou na vrcholcich kopcu. I vesnicky zacaly byt uhlednejsi a cestu lemovaly male farmy a bananove a papayove plantaze.
Do Montezumy jsme dorazili zhruba za 5 hodin, vcetne skoro hodinove pauzy na obed. Jak me tady cesta utika, to neni ani mozny. Ty 4 hodiny na ceste mi prisly jako pohoda, porad se bylo na co koukat. Dokazu cucet z okna cely hodiny a bavi me to.
V Montezume jsme meli rezervaci v hotelu na kopci nad mesteckem. Horizontes de Montezuma se jmenuje ten hotel. A je vskutku kouzelny. Bila prostorna a naprosto cistoucka budova s utulnyma pokojema (predpokladam, ze vsechny jsou tak pekne, jako ten nas), ktere maji svoji verandu s houpaci siti. Nadhera. Kolem dokola palmy, barevni ptacci, dve bojacne kocky a u silnice kricici opice. Maly bazen. Dokonale.
Kdyz jsem se vyvzdychala nad pokojem a hotelem, vydali jsme se dolu do mestecka stejne prasnou sterkovou cestou, jakou jsme prijeli. Meli jsme hlad a byli jsme zvedavi, jaky to tam je. Zajimavy. Uplne jiny, nez na vsech tech mistech, kde jsme byli a ze jsme prolezli kdejakou diru. Montezuma je mrnave, barevne mestecko, s hodne turisty, s poulicnimi prodejci vselijakych cinkrlatek, se spoustou restauraci a drevenych hotylku a s plazi se sedym piskem, jestli jsem dobre koukala. Taky jsou tu docela jiny ceny, nez na ktery jsme si uz zvykli. O neco vyssi, samozrejme.
Obed jsem si dali v nenapadne sode, vyhralo to, ze mela vetrak. Majitel, zhuleny jak motyka nam nabidl kartu s menu a kdyz jsme si vybrali, tak kucharka, s podobnym problemem jako mel pan majitel, vsechno pekne uvarila. Byla jsem napjata, co nam asi prinese ten pan s cervenyma ocickama, ale prines vsechno spravne a bylo to dobre.
Cesta zpet do kopce byla krapet narocna, neb jsme tahli jeste nakup k snidani a nejaky piva, ale da se to vydrzet. Je to asi 25 minut cesty. Nahore jsme vypadali jak hnedi bubaci, ale sprcha vsechno vyresila.

Jo a M. opravdu dusledne dodrzuje rok Hada, neb se zacal snad svlikat z kuze nebo co. No, celej se loupe.






 Fakta: obed 22 $ pro oba plus dve piva, suchary 1$, velka voda 2 $, velky jogurt 2.5 $, marmelada 6 $, sestibaleni piv 12.5 $.

2 komentáře:

  1. Zdravím vas a jeste si poradne uzivejte teplíčka
    tady je bez sněhu, neco málo je ho na horach.
    Tady nic noveho ahoj a badbad

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, taky zdravime a uzivame! :)

    OdpovědětVymazat