středa 31. října 2012

Čárový lept - Intro

Tady končí veškerá sranda a nastupuje chemie. Hned několik chemií, více či ještě více nebezpečných. Ale stojí to za to. Od lakové techniky začínám vážně přemýšlet o nákupu grafického lisu a včerejší pozvolné pronikání do tajů čárového leptu mě téměř přesvědčilo, že si mám satinýrku koupit, že budu dělat ilustrace a autorské grafiky, budu strašně slavná a koupím si konečně dům na Francouzské riviéře.
Nic takového se samozřejmě s největší pravděpodobností nestane, ale i tak mě nejistý život umělce láká a moje narozeniny, které se blíží čím dál tím rychleji, by mohly vyřešit, kde na tu srandu vzít.
Protože, co si budeme povídat, nastane bolestné dilema - mám si teda ke kulatinám konečně koupit boty značky Christian Louboutin a tím se definitivně zařadit do šupíku "opravdová dáma" a nebo stroj, který mě docela určitě zařadí do "magor-co-si-koupil-místo-louboutinek-lis-na-grafiku". No a?




úterý 30. října 2012

Tanečnice vol.2

Takže jsem sama sebe včera Tanečnicí tak popíchla, až jsem k tomu odpoledne sedla a celý to dnes ráno dodělala. Lípla jsem si to lepícím ptáčkem před sebe na zeď a nějakou dobu na to budu sebekriticky čučet.
Tenhle druh masochismu, kterým trpím, je pro mě obzvlášť záhadný.


pondělí 29. října 2012

Tanečnice

Mám už nějakou dobu rozkreslený tenhle obrázek, ale nemůžu ho vůbec dokončit. Pořád kolem něj chodím a mám neodbytný pocit, že tomu něco chybí. Dokonce i M. to říkal a to už je co říct. Něco, co to uzemní, spojí a dotáhne. Něco, co tu scénu dokončí a scelí. Doufám, že na to brzy přijdu, jinak z toho budu dost zpruzená.
A tanečnice stále tančí...


sobota 27. října 2012

Sněží

V Praze nasněžilo. To jako fakt. Překvapilo to nejen mě, ale i sýkorky a sousedovic pelargónie. To je teda fakt hnus.

Totálně nasraná sýkorka.

středa 24. října 2012

Laková technika

Laková technika - moje oblíbená, je velmi efektní a výsledek téměř vždy působí tím správným uměleckým dojmem.

Předem si opět připravíme do misky s vodou papír, na který budeme tisknout. A ani tentokrát se neobejdeme bez kovové destičky, nejčastěji zinkové či měděné, kterou nemusíme leštit, výsledek pak bude zajímavější. Pokud chcete mít destičku hladkou a čistou, je nutné ji nejdřív vyleštit.

Na destičku si můžeme předkreslit motiv tužkou. Dále už tvoříme bílým lesklým Balakrylem, který není ani potřeba ředit. Mě osobně se v tomhle případě nejlíp pracuje se špějlí. Trochu Balakrylu si odleju do kelímku, špejli do něj namáčím a dělám na destičku kontury předkreslého obrázku. Je dobré Balakryl nanášet v trochu silnější vrstvě,  lépe pak po svém obvodu přijme barvu, kterou na něj budeme nanášet, dobře se otiskne do papíru a vytvoří reliéf.
Špejlí nebo čímkoliv jiným (houbičkou, hadříkem se strukturou, štětcem...) tedy tvoříme na destičku obrázek, do nanesého Balakrylu můžeme i ztenčeným hrotem špejle dál kreslit a tvořit tak jemnější kontury a linky. Dají se dělat učiněná kouzla a výsledek je opravdu krásný.

Když je obrázek hotov, musí se Balakryl nechat ztvrdnou. Buď počkáme do druhého dne nebo si pomůžeme horkovzdušnou pistolí, možná trochu pomůže i obyčejný fén a schnutí tak urychlíme. Při tomto procesu se může stát, že pokud máme vrstvu laku tlustou, bude vlivem tepla bobtnat a praskat, což může ve výsledku vytvořit nečekaný zajímavý efekt a nebo se může dílo pokazit. Takže pozor na příliš tlustou vrstvu laku při nanášení.

 Připravíme si barvu. Barvou pak pokryjeme celou destičku pomocí látkového tampónu. Následuje špinavá práce, stírání přebytečné barvy. Postup je stejný jako u suché jehly. U lakové techniky je ovšem dobré nestírat barvu všemi směry, ale jen jedním směrem, kolmo na lakové kontury. Cílem je nechat barvu podél laku tak, aby vytvořila další konturu, která se pak vytiskne. Opět si můžeme pomoci i čistítkem na uši a pečlivě tak setřít barvu na malých plochách.

Když je hotovo, vysušíme si  papír pomocí "baličáku", na plochu grafického lisu umístíme matrici, na ní vlhký papír, přes něj suchou čtvrtku a na to všechno ještě filc.
Po vytištění vlhký obrázek nalepíme pomocí papírové lepící pásky na malířské prkno. Papír přilepíme podél všech stran pečlivě a bez vzduchových bublin, aby se nám při schnutí nezvlnil.

horkovzdušná pistole








úterý 23. října 2012

Mleté hovězí po thajsku

Tohle super voňavé, jednoduché, levné a výživné jídlo je inspirací z Thajska, kde jsme podobné úpravy mletého masa jedli prakticky denně u pouličních stánků. Příprava zabere asi 20 minut.

Ingredience pro dvě až tři porce:
  • 500 g libového mletého hovězí
  • 2 papriky
  • rýžové nudle
  • chilli mleté nebo chilli papričky
  • čerstvý koriandr
  • rybí omáčka
  • sójová omáčka
  • lžíce kvalitního oleje
  • limeta
Rýžové nudle zalijeme vroucí vodou a necháme změknout. Ve vyšší pánvy, třeba Wok, rozpálíme olej, přidáme mleté maso a rozmíchané ho osmahneme do hněda. Stáhneme ohřev na 2. Zatímco maso pouští pomalu šťávu, nakrájíme papriky na nudličky. Maso promícháme, přidáme asi lžíci nebo dvě rybí omáčky (podle chuti), zakapeme lžící sójové omáčky, přidáme špetku nebo i víc chilli (jak kdo má rád), nakrájenou papriku a koriandr nasekaný na kousky. Všechno pěkně smícháme a necháme asi 5-7 minut bublat.
Zcedíme nudle, maso s paprikou stáhneme z plotny a servírujeme do mističek. Všechno pak zakápneme čtvrtinou limety.

Maso je dobré ochutit třeba i malou plechovkou kokosového mléka, bambusovými výhonky nebo kari kořením. Výborné jsou k tomu také na drobno nasekané buráky (nesolené), které přidáme k masu ještě během bublání na plotně.



neděle 21. října 2012

Za sluncem

Posledních pár dní se počasí v Praze změnilo na pravý podzimní marast. Mlha jak mlíko, inverze a jemný deštík k tomu, ale stačí popojet asi 100 km na sever, vyjet nad Českou Kamenici a tam na vršku, ve vesničkách co pamatují dávno zašlou slávu tamních sklářů, lze nachytat plnou hrst slunečních paprsků a ještě nasekat kýčovité fotky mlhy valící se přes barevné listí.
K tomu nám stařičká jabloň u chaloupky v Pošumaví vydala jako každý rok své prapodivné, leč sladké plody, kterým od dětství neříkáme jinak než "hruškojabka"...



pátek 19. října 2012

Monotyp

Monotyp je taková chytrá horákyně mezi grafickými technikami. Nemá příliš pravidel, je velmi variabilní a dá se tisknout jen omezeně (zhruba dvakrát).
Nejdříve si opět připravíme papír  na tisk.

Monotyp se tvoří na kovovou destičku, nejčastěji zinkovou nebo měděnou, která se nemusí leštit, protože malujeme přímo na ní hlubotiskovou barvou, naředěnou lněnou fermeží nebo terpentýnem, při čemž jsou obě složky pořádně propojené a smíchané dohromady pomocí malé zednické špachtle. Barvu pak většinou nestíráme nebo ji stíráme jen tam, kde ji nechceme vůbec. Před nanášením barvy můžeme na destičku vytvořit i něco technikou suché jehly a ve výsledku tak propojit více technik dohromady. Barvu/y lze nanášet vlastně čímkoliv a vytvářet si tak na povrchu různé struktury například hrubou látkou, štětcem, špachtličkou, houbičkou... Do nanesené barvy můžeme vyrývat kontury nebo stínovat celé obrázky. Platí ale, že je vhodné mít barvu v syté vrstvě, aby se dobře vytiskla, ne však v tlusté vrstvě, která by pak pod tlakem lisu mohla "rozpliznout" vytvořené dílko.

Tiskneme grafickým lisem nebo knihařským lisem na vlhký papír, který jsme po vytáhnutí z vody pořádně vysušili "baličákem". Na tento papír dáme ještě další suchou čtvrtku, navrch filc a můžeme tisknout.

Nakonec nesmíme zapomenout vytištěný mokrý obrázek nalepit pomocí papírové lepící pásky na malířské prkno, aby se nám při schnutí nezvlnil. Přilepujeme po celém okraji od shora dolů a nesmíme tam mít vzduchové bubliny.

čtvrtek 18. října 2012

Suchá jehla

Suchá jehla se tvoří na zinkové nebo měděné destičky. Před samotným rytím motivu je potřeba si připravit papír pro tisk a také si připravit destičku.

Krejónová manýra

Následuje předkreslení motivu, pokud je potřeba a můžeme rýt. Rydla pro suchou jehlu jsou velmi rozmanitá, od tenoučkých hrotů až po široké nástroje, kterými se dají krásně dekorovat celé plochy, které pak připomínají práci klasickou tužkou (tzv. krejónová manýra). Rydla můžou mít tvar malých ocelových válečků, jehel a nástrojů se širokou drsnící plochou.

Když jsme s prací spokojení, připravíme si barvu. Používá se barva na hlubotisk, která není tak hustá jako barva na linoryt. Pomocí tampónu vyrobeného z kusu hadru barvu naneseme tak, že pokryje celou plochu kovové matrice. Pak barvu velice jemně setřeme organtýnem (záclonovina) nebo jinou hrubší látkou, která nepouští vlákna a na řadu přichází nejšpinavější čast práce. Matrici si položíme na "baličák" na kraj stolu, jednou rukou při kraji přidržujeme aniž bychom se matrice dotkli a druhou rukou jemňoučce přejíždíme nebo spíš hladíme obrázek hranou dlaně směrem k sobě. Stíráme všemi směry.

"ťupání" barvy na matrici
Při této činnosti je dobré jet plynule nejdříve po povrchu papíru až k matrici, čímž si zároveň i ruku čistíme od setřené barvy o "baličák" a dále pak rovnou hladíme matrici a stíráme nežádoucí nánosy barvy. Může to zabrat i více času, než jsme s výsledkem spokojeni. Matrice musí být pečlivě připravená pro tisk a tenhle detail s vytíráním a odstraňováním barvy je opravdu důležitý. Můžeme použít i čistítka do ucha, abychom dostali barvu pryč z malých ploch přesně tam, kde potřebujeme.

Když je hotovo, vysušíme připravený namočený papír tím, že ho dáme mezi "baličáky", které přebytečnou vodu vysajou a pak, když je jen vlhký, nikoliv mokrý, můžeme začít s tiskem.
Ten, kdo má grafický lis, použije lis tak, že na matrici dá vlhký vysušený papír, přes to ještě jeden suchý a nahoru filc. Ti, kdož používají knihařský lis, udělají prakticky to samé, no a ten zbytek si musí vystačit s vlastní silou, rukama, nohama, zadnicí...

Nakonec nesmíme zapomenout mokrý vytištěný obrázek nalepit pomocí papírové lepící pásky na malířské prkno, aby se nám při schnutí nezvlnil. Přilepujeme po celém okraji od shora dolů a nesmíme tam mít vzduchové bubliny.

Pečlivě mokrý obrázek přilepíme na desku


Detail suché jehly

Kostarika - příprava

Už se to blíží.
10.12. odlétáme na další měsíční putování s batohem na zádech. Tentokrát do Kostariky a to z mnoha, mě sympatických, důvodů. V Kostarice je například na kilometr čtvereční nejvíce živočišných druhů na světě; už na začátku padesátých let tehdejší kostarický prezident zrušil armádu (obzvláště sympatické); v Kostarice kladou obrovský důraz na ekologii a jsou si vědomi toho, že svojí jedinečnou přírodní rozmanitost můžou ochránit pouze šetrným přístupem; třídí odpad, chrání delfíny... Na divokou Střední Ameriku je tahle země velká rarita a proto se tam moc těšíme. Itinerář je vykreslený na mapě, ale vzhledem k tomu, že se obrázek po kliknutí nezobrazuje na původní velikost, nelze přečíst jednotlivá místa, kde bychom se měli zdržovat. Výchozím bodem bude městečko Alajuela v Centrálním údolí, které je jen pár kilometrů vzdálené od mezinárodního letiště. Odtud bychom po výletě na vulkán Poás měli pokračovat do Cartaga na další sopku, tentokrát Irazú a pak už je plán cesty nasměrovaný na Karibik do Národního parku Cauhita, kde bychom měli strávit pár dní na pláži lenošením nebo výletem do Národního parku. Údajně by tam měl být bílý písek na plážích a na to se moc těším. Po odpočinku nás čeká cesta do jedinečného Národního parku Tortuguero, kam se nelze dostat po silnici, neb tam žádné nejsou. Lodní dopravou bychom tedy měli dorazit až na místo, kde strávíme dva dny a to pozorováním vodních ptáků, krokodýlů a dalších zvířat podél kanálů parku. Po téhle výpravě pokračujeme daleko do hor přes San José, kde je naším cílem městečko Monteverde a výlet po vysutých lanových mostech v korunách stromů deštného pralesa. Pak bychom měli pokračovat do Nikaragui, kde chceme v Granadě strávit co nejklidněji vánoční svátky a pak se vracíme zpět do Kostariky, na pláž Brasilito na poloostrově Nicoya. Z Brasilita bychom rádi přejeli do plážového hipísáckého městečka Montezuma a nakonec se přesouváme trajektem na Centrální pacifické pobřeží a poledních pár dní chceme strávit v Národním parku Manuel Antonio na pobřeží Pacifiku. Po celém tom dobrodružství už nás čeká zase Alajuela a pak odlet domů.
Taková je idea a doufám, že všechno vyjde, stejně jako minulý rok v Thajsku, kde jsme přesně kopírovali naplánovaný itinerář až do doby, kdy jsme dorazili na jih a zase to obrátili neb nás ohrožovala záplava. To se ale nedá nic dělat, s tím se musí počítat.

středa 17. října 2012

Linoryt

Technika linorytu se zdá být nejjednodušší grafickou technickou, ale dají se s ní vytvořit opravdové mistrovské kousky. Pro začátek budeme potřebovat linoleum z výtvarných potřeb a rydla. Ve výtvarných potřebách jsem narazila na dva druhy linolea - tmavé, tvrdší, do kterého lze vyrýt jemnější linku a světlé, měkké, které se dá velmi dobře opracovat, ale má tendence se zatahovat a tak je trošku problematické udržet tenké linky opravdu tenké. Doporučuji vyzkoušet oboje, jde o individuální potřebu. Osobně ale pavažuju ty tmavý za trapný, jsou moc tvrdý a nedá se s nima dělat a to mám zbrusu nové, kurva drahé a pěkně ostré rydlo značky Šerák.
Rydla jsou různá, kulatá, hranatá, tenká, tlustá, nožíky... Jedno musí mít ale společné, je potřeba, aby byla velmi ostrá. Do linolea se ryje směrem od sebe, nikoliv k sobě, neb by to mohlo bolet.
Na linoleum je možné předem předkreslit tužkou požadovaný motiv, je ale nutné brát v úvahu, že výsledek bude zrcadlově obrácený a to je třeba u nápisů potřeba dobře promyslet.
Nejdříve si připravíme papír pro tisk.
Pokud máme motiv předkreslený, chopíme se rydel a mějme na paměti, že to, co bude vyryté bude bílé a to, co na linoleu ponecháme bude barevné.

Matrice připravená k tisku




Rydla






Když je dílko dokonáno, připravíme se barvu. Na linoryt se používá barva ofsetová na tisk z hloubky alias barva na linoryt, je to barva na olejové bázi. Nebojte se s tím pohrát a pěkně tou špachtličkou rozetřít barvu po ploše a zase ji nahnat na hromádku, jako když se snažíte dostat zbytky těsta v míse na jedno místo, aby se dal ještě ten zbyteček vylít na pekáč.

Když jsme s konzistencí spokojeni, vezmeme váleček (též k dostání ve výtvarných potřebách) a pěkně si na něj barvu naválíme. Ideální konzistence dělá po přejetí válečkem čvachtavý zvuk. Barvu přeneseme válečkem na matrici a pěkně všemy směry rozválíme a vytvoříme na linoleu tenoučkou souvislou vrstvu. Pokud není k dispozici váleček, můžeme si vytvořit tampón z látky a barvu na matrici "naťupat". I v tomto případě musí být výsledek konzistentní, v tenké vrstvě.

Vyndáme z misky papír, dáme ho mezi dva baličáky (savý balící papír šedé barvy, k dostání ve výtvarných potřebách, ale i v papírnictví) a přebytečnou vodu z papíru odsajeme, na balící papír jemně tlačíme, až je papír k tisku vlhký, ale ne mokrý.

V tuhle chvíli už můžeme tisknout. Ti šťastlivci, kteří mají k dispozici grafický lis neboli satinýrku, dají matrici na plochu lisu, na ní opatrně přiloží vlhký papír tak, aby byl obrázek rovně, na to přidají další papír a vše přikryjou filcem. Válce upraví na vhodný tlak a můžou tisknout.
Ti, kteří vlastní knihařský lis, udělají to samé, no a ten zbytek může vzít třeba lžíci a velmi silným tlakem přes papír přejíždět tak dlouho, dokud se obrázek neotiskne v syté barvě.
Hotové dílko nalepíme pomocí papírové pásky na malířské prkno, pěkně podél všech stran, od shora až dolů, bez vzduchových bublin, aby se nám ještě mokrý papír při schnutí nezkroutil.

úterý 16. října 2012

Příprava barvy pro tisk

Je dobré si barvu na tisk připravit pořádně a pečlivě, dost často se to pak odráží na výsledku. Barvy hlubotiskové i na linoryt se ředí buď lněnou fermeží nebo terpentýnem.
Na hladký pevný povrch, nejlépe skleněnou destičku nebo starý dostatečně velký hladký kachlík vymáčkneme nejdříve barvu a pak přidáme půl čajové lžičky nebo raději i méně (záleží samosebou na množství barvy) lněné fermeže nebo terpentýnu. Nevyplatilo se mi dělat barvu příliš mastnou, protože se to pak špatně vytíralo a celkově to bylo na pytel.
Všechno musíme dokonale spojit a na to je uplně nejlepší špachtle, například klasická malá zednická. Obě složky mixujeme a hladíme po povrchu tak dlouho, až nám vznikne jednolitá směs, hladká a viskózní zhruba jako kvalitní med. Samozřejmě, dle potřeby je možno si barvu naředit víc.



Poznámka na závěr - nerada to píšu, ale jak jsem zjistila na vlastní kůži (dlaň), tak mnohem lépe se pracuje s hubotiskovýma barvama značky Charbonnel francouzské výroby. Český Umton je mnohem hutnější, hůř se vytírá a ve výsledku člověk stráví přípravou pro tisk víc času, než by strávil s barvou Charbonnel. Amen.

špachtle

Příprava kovové matrice


Na grafické techniky, se kterými jsem se zatím setkala, jsem používala buď destičku měděnou nebo pozinkovanou. Měděná je tvrdší než pozinkovaná, ale mám ji raději, protože se mi zdá, že mi po ní tolik neujíždí rydlo. Je to ale asi dost indiviuální pocit.
Zatím jsem kovové matrice kupovala jednou přes internet na Bastafloře, stejném e-shopu, z jakého mám lis. Ale už to neudělám, pozinkované destičky přišly uříznuté křivě, navíc měly nějaké defekty neslučitelné se šmirglem. Prostě tam po vyleštění zůstaly a to není uplně ideální. Pro příští nákup destiček musím najít jiný zdroj.
Ze všeho nejdřív si srazíme a zapilujeme hrany destičky, abychom se nezranili. Na sražení nerovností se používá kladívko, na zapilovaní hran překvapivě pilník. Pilníků a hladítek na kov je velké množství a v různých potřebách pro kutili nám srdíčko jistě zaplesá nad tím nepřeberným množstvím nástrojů. Nicméně, jde nám hlavně o to, ty strany pěkně zahladit. Je to nejen bezpečnější pro práci, ale i nutné z estetického hlediska. Hrany pilujeme pěkně do kulata.

pilníky

Pokud plánujeme dílo, které nesnese poškrábaný povrch, musíme si destičku vymazlit a uhladit "šmirglpapírem". Používá se hrubost 800 až 2500, pěkně po pořádku jedna hrubost za druhou, až máme z matrice téměř zrcadlo. Pokud ani to nestačí, je možné k dokonalosti použít ještě leštící pastu na kov. Ta nám už to zrcadlo vyrobí docela určitě.
Smirkový papír tak jemného zrna je docela obtížný sehnat, nejdřív jsem myslela, že takový šmirglpapír maj všude, ale ono houby. V Hornbachu jsem například sehnala jen 1000, v Bauhausu pro jistotu ani jedno.

leštící pasta
smirkový papír


Příprava papíru

Grafika není pro velké ekology, spotřebujete spousty papírů, ze začátku téměř všechen vyhodíte. Tedy pokud nemáte takový dar, že budete hned tisknout jak starý ostřílený umělec a všechno bude v cajku. Nedá se to ani recyklovat, promočené papíry, mastné od grafických barev se nehodí ani do tříděného odpadu.
Na papíru je dobrý nešetřit. Jakožto latentní ekolog jsem myslela, že pro začátek zrecykluju všechny možné dostupné papíry, které mám za léta nasyslené doma a bude to v pohodě. Nebylo. Na starý papír se nedalo tisknout, vůbec nenasál správně vodu a výsledek po tisku byl k pláči. Zainvestovala jsem do hladkých (doporučuju) akvarelových papírů a hned to bylo znát.
Před samotným tisknutím je dobré si s předstihem připravit papír. Vzhledem k tomu, že se tiskne na papír vlhký, je nutné papír namočit na pár hodin do vody.
Papír/y namočíme třeba 24 hodin před tiskem do misky s vodou. Nejpraktičtější jsou asi misky na vyvolávání fotek nebo laboratorní misky, ale postačí klidně i plech na pečení, když fakt nemáme nic jiného. Takhle necháme papír odpočívat a "nasávat".
Když už se blíží tisk, tak papír/y vyndáme a jeden po druhém položíme na baličák a uděláme takový papírový sendvič - baličák, papír, baličák, baličák, papír, baličák, baličák, papír, baličák... tak, aby každý papír, na který se bude tisknout měl zdola i shora baličák, který přebytečnou vodu vysaje.
Papír před tiskem musí být vlhký, ale nesmí být mokrý.

Grafické techniky - úvod


Na počátku roku 2012 jsem dlouho a vlastně marně hledala na internetu podrobné popisy nejčastěji používaných grafických technik. Ačkoliv jsem absolventkou střední umělecké průmyslovky, o grafice toho moc nevím, hlavně proto, že mám vystudované sklo a grafice jsme se nevěnovali na škole vůbec. Moje znalosti začaly u linorytu a skončily u suché jehly a to ještě dost omezeně, v rámci toho, co jsem si zapamatovala z tehdejší LŠU. A vzhledem k tomu, že mě grafika začala čím dál tím víc přitahovat, rozhodla jsem se prozkoumat veškeré dostupné informace na internetu. Výsledek nebyl nic moc, kusé a povrchní popisy, základní postupy žádné, seznam věcí, které člověk pro tvorbu grafiky potřebuje, už vůbec ne.
I přihlásila jsem se do soukromé pražské výtvarné školy Malujeme kreslíme, kde formou kurzů vyučují vše, co člověka se vztahem k umění zajímá. A udělala jsem dobře. Po každé tříhodinovce odcházím blažená a nabitá pozitivní energií, špinavá od barev a dokonale seberalizovaná.
Nejsem žádný odborník přes grafiku, nedejbože umělec, ale můžu se o informace podělit a pomoci tím případně někomu, kdo bude stát stejně jako já na startovní čáře a tak trochu tápat kde a hlavně s čím začít. Nechci suplovat akademické přednášky, jde mi především o jasný a jednoduchý popis jak na to.
Sluší se dodat, že kurzem ve škole Malujeme kreslíme nás provází absolvent AVU výtvarník Robin Kaloč.

Základní a nezbytné věci pro začátek:
  • tuny hadrů
  • tekoucí voda
  • kvalitní papír, na tisk je dobrý i papír na akvarel
  • barvy ofsetové (na linoryt)
  • barvy pro tisk z hloubky
  • savý papír ("baličák")
  • pár větších hladkých dlaždic nebo skleněné tabule na přípravu barev
  • rycí náčiní
  • pozinkované nebo měděné desky
  • špachtle 
  • pilník na kov
  • technický benzin
  • lněná fermež
  • technický líh nebo toluen (pro leptací techniky)
  • váleček na naválení barvy (linoryt)
  • terpentýn
  • Balakryl bílý lesklý (pro lakovou techniku)
  • Kalafuna (pro akvatintu)
  • linoleum z výtvarných potřeb (pro linoryt)
  • smirkový papír o hrubosti 800 - 2500
  • papírová lepící páska
  • dřevěné malířské prkno
  • foto  nebo laboratorní miska (nebo třeba i plech na pečení s vyšším okrajem) na namočení papíru
  • grafický lis, knihařský lis, nohy a ruce pro tisk v případě, že lis nemáte 
  • Solvina - na ruce od tiskařských barev naprosto bez konkurence, přísahám 
  • chirurgické tenké rukavice, nejlépe celou krabici (při manipulaci s barvou ideální, výrazně si prodloužíte dobu, kdy budete mít čisté ruce) 
  • odlamovací nožík (na odříznutí uschlého díla z prkna)
Suchá jehla