čtvrtek 20. prosince 2012

Zpatky do hor

A je zalito. V noci se spustily z nebe takovy kyble vody, ze jsem myslela, ze se rano budeme brodit po kolena v bahne. Kdepak, rano to vypadalo jenom jako zalite od pecliveho zahradnika. Pisek na cestach vsechno vsakl a ke spokojenosti mistnich vorisku zustal dopoledne krasne chladny.
Jelikoz nas dnes ceka dlouha cesta, nenechali jsme nic nahode a predzasobili se susenkami, at si kouka smutne zase nekdo jinej.
Posnidali jsme vajicka a ovoce, pozorovali leguana, ktery zrovna po noci vylezl zpod strechy a vyhrival se na slunicku. Je skoro devet, v jedenact nam odplouva lodka do La Pavony.
Musim zminit jidlo. Uz jsem skoro zapomnela, jak dokaze byt stredoamericka kuchyne dobra. Vsak taky od posledni navstevy ubehly tri roky. Zakladem vseho je ryze, tady do ni primichavaji male cervene fazole a rikaji tomu Gallo Pinto. Podle vseho je ryze smazena a je uzasne ochucena. K ryzi patri kure nebo ryba/morske plody. Bez kurete se obejdu, i kdyz jsem zkousela kure na karibsky zpusob, ochucene hodne vyraznym korenim a kokosovym mlekem a bylo to vynikajici. Davam prednost rybam a cerstvym krevetam nebo chobotnici. K hlavnimu jidlu patri zeleninovy salat vyrazne na kyselo. Pro muj ekzem nic dobryho, ale nemuzu se toho nabazit. Sklada se z rajcat, cibule, cerveneho zeli a hlavkoveho salatu, plus cerstvy koriandr, ale neni to pravidlo.
Sladka jidla tu moc nezkousime, v tom teple a klidku to clovek ani nepotrebuje. Jak jsem zavisla v Praze na cokolade, tady si na ni ani nevzpomenu. A nastesti se tu nedeje to zverstvo, co jsme zazivali v Thajsku, ze na kazdem rohu a na kazde zastavce byl stanek, kde se smazilo a grilovalo neco dobreho. Dokonce tihle podli prodejci prochazeli autobusama a vlakama a clovek si musel neco koupit, protoze to tak krasne vonelo... Jsem velmi stastna, ze se tady neprezirame do mrtva!
A samozrejme mistni kava. Ja, ktera cas od casu do sebe naklopim pul litru sladke brecky ve Starbucks tuhle mistni plodinu moc neocenim, ale M. rika, ze je moc dobra. A M. muzete v tomhle naprosto duverovat.

Dneska si zahrajeme na line turisty. Trochu jsme zmenili trasu a nechame se od mistni agentury pohodlne odvezt minivanem az pod soptici sopku Arenal do mestecka La Fortuna (ta sopka fakt plive ohen, ale v uctive vzdalenosti od civilizace). Puvodne jsme chteli jet normalne autobusem z pristavu zpatky do San Jose, tam prespat a pak jet podle planu do Monteverde. Mistni podnikavec v cestovnim ruchu nam ale nabidl jinou trasu a protoze jsme v San Jose uz byli a znovu se nam tam moc nechtelo (neni o co stat a je tam ukrutne draho), pristoupili jsme vedome na hru Turista - chodici kasicka a zaplatili jsme si pohodlny transfer s tim, ze cenove to sice vyjde o neco draz, ale podivame se aspon jinam a dalsi den se pres jezero prepravime do planovaneho Monteverde.

Je pul sedme a uz sedime v La Fortune v restauraci maleho cinskeho hotylku Pura Vida, kde jsme se ubytovali. Cesta byla dlouha, ale prekrasna. Kdybych priste planovala cestu do Kostariky, urcite bych do itinerare zaradila udoli Sarapiqui, kudy jsme projizdeli. Je totiz kouzelne.
Sopka Arenal je zatim v mracich a ve tme, nejsem si jista, jestli se nam postesti videt jeji rozzhavenou lavu.

Tortuguero

Bohuzel, je to rozmazany. Oba byli prilis cili a ja tam nechtela stat jak uchylak a ostrit.

"Dobre rano, ja jsem se vyspal  vyborne a co vy?"


Fakta: cesta z Tortuguera do La Pavony je za 9 $ na osobu, transport z La Pavony turistickym shuttle busem je za 46 $ na os., ubytovani v Pura Vida s wifi a koupelnou stoji 35 $, transfer pres jezero do Monteverde je za 18 $ na os. Jidlo v Pura Vida kolem 10 $ na os., pivo 3 $, porce obrovske.

Žádné komentáře:

Okomentovat