sobota 29. prosince 2012

Playa Conchal, díl II.

Puvodni plan pujcit si kola a byt trochu sportovni diky nasi schopnosti se rychle spalit nevysel. Rano jsem na sebe namatlala vrstvu 45, M. se oblikl od hlavy az k pate a vyrazili jsme na plaz. Ve stinu stromu, chraneni pred primym slunickem a pod ochranou nizkeho porostu jsme si vylozili rucniky a pozorovali hemzeni okolo. Kostaricany, co jsou schopni si delat kazdy den na plazi bohaty piknik. Uz jsem pochopila, ze den po Stedrem dni nebyl nicim vyjimecny a kose s ledem a v nem piti, igelitky plne jidla a k tomu pustena radia neznamenala nic vic, nez jakykoliv jiny obycejny den na plazi. Taky uz chapu, proc skoro vsichni vypadaji jako pred nastupem na odtucnovaci kuru. Jejich apetit je nekonecny. Ale budiz jim to prano, jen by si pak holky mohly koupit adekvatni velikost plavek.
Rikam ja, ktera nosim sileny model.
V nasem oblibenem Super LOPEZ jsme doplnili zasoby a ja se strasne zasekla na knizce Zmizet. Je to smutny, ale hrozne se mi to libi. Vetsinou se smutnejm filmum a smutnej knizkam a taky smutnejm obrazkum a zpravam obloukem vyhybam, ale tady si nemuzu pomoct.
Pred hotelem zpiva ptacek, co zni jako alarm.




Žádné komentáře:

Okomentovat