úterý 18. prosince 2012

My z konce sveta

Dneska rano jsme se vymotali z Cahuity za ranniho kuropeni a v Limonu presedli na dalsi autobus, ktery nas vyhodil primo v pristavisti. Bylo teprve osm rano a lodka do Tortuguera jela az kolem desaty, ale pan "kapitan" nas upozornil, ze se taky muze stat, ze do desiti nenaplni lod a budeme cekat na dalsi pasazery. A tak se taky stalo, ale v pul jedenacty jsme vyrazili jak na koni pomerne malou motorovou lodi, kde nas bylo dohromady asi patnact.
Cesta do Tortuguera je mozna jen skrz kanal a nebo letadlem, ale zas takovy mastnaci nejsme a tak jsme se pustili dzungli vstrict dobrodruzstvi.
A zas bylo na co se divat. Giganticke palmy, s listama vysokyma jak barak, rozkvetle mokrady, postupny rozklad a zrod prirody v primem prenosu. Zvuky divociny jsme teda prehlusili motorem, ale jinak parada. Pocasi nam pralo a jestli tu temer denne prsi, tak dnes nespadla ani kapka a slunce zhavilo tak dukladne, az jsem se spalila. A spalila jsem se proto, ze jsem lina se namazat. Patri mi to. Mam opaleny brejle a vypadam naramne sveze.
Priroda nas ale nesetrila, rozprostrela pred nami svoji naruc hojnosti, do cesty nam poslala kajmany, opice, lenochoda, nespocet chocholatych volavek a par rybaku. Voda postupne menila barvu od hnede pres modrou, zlutou a zelenou, uprostred rozkvetala a vlnila se, hostila velike line zelvy vyhrivajici se na polorozpadlych kladach a odkryvala temna zakouti.
Cesta kanalem trvala 5 a pul hodiny, naposledy jsme jedli kolem seste rano, kdyz jsme opousteli Cahuitu. Po trech hodinach na vode uz na me M. radeji moc nemluvil, protoze vedel, co se deje, kdyz ma druhe M. veliky hlad. Dokazu se totiz straslive rozzurit, ale tentokrat me priroda zamestnala natolik, ze jsem si jenom sem tam posteskla, ze uz mam fakt hladik. (Americky parecek vedle nas porad vyndaval z batohu nejaky zradlo a my jenom smutne koukali a tise zavideli.) Nebo uz me mozna udolal sled udalosti za posledni tyden. Tezko rict.
Kdyz jsme pristali v Tortugueru, vrhnul se na nas dredaty cernoch a hned nas odvedl do hotylku, kde jsme meli mit rezervaci, coz se ukazalo jako licha domnenka, nebot slecna na recepci tvrdosijne tvrdila, ze na nase jmeno zadnou rezervaci nema. Paradoxem je, ze jsem si zrovna s timhle hotelem vymenila nejvic mejlu ze vsech, vyplnovala jim formular a buhvico jeste. Tak jsme se obratili a sli jinam. Malinka vesnicka na konci sveta moc dobre vi, v cem je jeji sila a je tu ubytovani habadej. A jeste s internetem.
Na zitrek jsme si zaplatili vylet do dzungle kanoi a odpoledne vylet pesky do teze drungle. Musim rict, ze tady se penize kutaly neuveritelnym zpusobem a rozpocet 100 dolaru na den se ukazal jako hodne naivni. Nastesti mame dostatecnou rezervu.

Fakta: cesta z Moinu do Tortuguera je za 35 $ na osobu, ubytovani v Tortugueru se sprchou a internetem je za 25 $. Vylet kanoi a pesky v dzungli stoji 40 $ na osobu, vecere 24 $ za oba.

Lodka Chiquita



Žádné komentáře:

Okomentovat