čtvrtek 13. prosince 2012

Betonová zahrada

Predstavte si bar, kam byste nevlezli, ani kdyby se vam chtelo straslive curat (s ohledem na to, ze muj blog pravdepodobne cte zenska vetsina), bar s odrenyma zidlema, podlahou se zaslyma dlazdicema a s barmanem, ktery vypada, ze zrovna vylezl z kriminalu. V koute se v provizorni kuchynce vyvari cosi v ohromnych hrncich a kuchar, co ma za uchem strceny cigaro, mhouri oci do pary a neco si pro sebe mudruje. U nejblizsiho stolku ma svych sedm vypitych kousku dvojice dam v pokrocilejsim veku, u pokladny laskuji dve holky v podezrele upnutych trickach... A predstavte si, maj tam strasne dobrej rum! A nakonec se i ten barman ukazal jako vesela kopa a kuchar od nas zkusene odlakal mistniho nasosku, co si usmyslel, ze se s nama seznami. Byly tri hodiny odpoledne.
A tohle je San Jose, hlavni mesto Kostariky, betonova dzungle temer bez historie, protoze casta zemetreseni skoro vsechny historicke budovy srovnala se zemi. Co stoji za videni, jsou krasne parky, male placky zelene uprostred nehezkych budov, kde se majestatne pnou vsechny kvetiny, ktere se mi doma nesmele krci v kvetinacich. Tady jsou obrovske, zenou se do vysky a rozpinaji rozlozite listy vstrict svetlu. Magicke zahrady.
Puvodne jsme chteli do Cartaga, ale ja doufala, ze v hlavnim meste prece jen sezenu neco lepsiho na sebe nez v Alajuele. Ale neni tomu tak.
Rano pri snidani si vsichni vzrusene povidali o malem nocnim zemetreseni. M. taky rikal, ze se kolem pulnoci zeme zachvela (a ja v tom prsty nemela), jenze ja zas nic nevim, ja spala. Vulkan Poas si asi trosku ukrknul.
Po snidani jsme vyrazili na autobus do San Jose, zkusene uz jsme vybrali tu spravnou zastavku, coz nebylo zas tak tezky vzhledem k tomu, ze fronta na autobus byla neprehlednutelna a stejne tak fronta autobusu s napisy San Jose. Zrejme rano vsichni miri pracovat do hlavniho mesta. A M. uz se zase nevejde do hromadne dopravy. Ach jo. Situace se opakuje, akorat ze tady se narozdil od Thajska neboucha do hlavy, ale ma "jenom" problem kam s nohama.
Na dva dny jsme se ubytovali v malem utulnem hotylku Doña Ines s tim, ze dnesek jsme vice mene stravili brouzdanim po meste a zitra planujeme vylet na sopku Irazú. Byli jsme na kave v Narodnim divadle a v Muzeu moderniho umeni jsme shledli lamentace soucasnych kostarickych umelcu. Bylo to plne barev a vtipnych, lec nalehavych narazek na narodni problemy. Odpoledne malinko zaprselo, ale byl to spis zavan destiku, jako kdyz se prochazite zahradou a zavlazovac na vas z dalky laskovne vrhne par osvezujicich kapek. Briska jsme si naprali v cinske restauraci.
Je krasne teplo.


Kavarna v Narodnim divadle.


To kafe bylo tak silny, az se mi z nej zamotala siska.


Fakta: za jidlo pro dva v prumerne restauraci, plus pivo, date kolem 400 Kc. Velky panak petileteho rumu stal asi 50 Kc. Za ubytovani v San Jose pro dve osoby v pokoji s vlastni koupelnou vcetne snidane jsme zaplatili 1300 Kc. Vstup do Narodniho parku Poás a Irazú je za 200 Kc na osobu.
Da se rict, ze ceny jsou jako u nas nebo spis jako v Praze.
Pocitam kurzem 20 Kc za dolar.

Batoh je stale nezvestny.

Žádné komentáře:

Okomentovat