pondělí 3. prosince 2012

Ach, Praha předvánoční

Nemůžu si pomoct, ale předvánoční Praha není ani krásná, ani romantická a když se zrovna nebrodíte parádním blátem, můžete si být jistí, že za nejbližším rohem na vás čeká alespoň stánek s nesmyslně předraženým ředěným svařákem, ječící děti, co něco chtějí, chtějí, CHTĚJÍ a nebo houf dobromilů vybírajících drobné na neznámé sdružení postižených nebo handikepovaných.
Jako dítko jsem si Vánoce užívala, teď už mnoho let nikoliv. Ideální Vánoce jsou pro mě na pláži, pokud nesmím na pláž, pak ideální Vánoce můžou být na zasněžených horách, v nějaký moc pěkně vytopený chajdě, kde samosebou teče teplá voda a v žádným případě tam není suchý záchod. Jo a ta chajda má správce, co se o všechno postará, takže se nestane, aby došlo dřevo nebo byla nepřístupná příjezdová cesta. Mám na mysli chajdu soukromou, ne plnou jiných cizích lidí, o které nestojím. Takže téměř nesplnitelné.
Oproti tomu na pláži je mi uplně jedno, jestli tam je někdo cizí a správce tam taky nepotřebuju, protože sluníčko topí samo.
Ale zpátky k těm Vánocům v Praze. Vánoce v Praze mě děsí. Doopravdy. Lidi šílí a nakupují (nevím proč), dělají velké zásoby jídla, takže i obchody s potravinama jsou plný a děkuju za zlatý vietnamský krámky, protože tam seženu chleba bez fronty vždycky.
Krom toho Vánoce a celá zima v Praze znamenají smradlavé tramvaje a autobusy, nejen proto, že je smrtelný hřích pootevřít si v zimě v tramvaji okénko, ale také jsou to místečka teplá, tudíž vhodná pro bivakování mnoha bezdomovců.
A bláto. Bláto dokáže být v Praze tak intenzivní, tak vlezlý a tak všude, že je to na posrání. Nesnášim špinavý boty a nejvíc nesnášim špinavý boty na sobě. Ostatní ať se s tím vyrovnají po svém, ale já to nedávám. Fakt ne.
Ale zase zpátky k těm Vánocům v Praze. Všichni, uplně celý město, veškerý turisti a stankáři si dávají sraz u vánočního stromu na Staromáku. Proč je ten obrovský kus zdravého, leč v tuhle chvíli k brzké smrti odsouzeného dřeva, tak atraktivní? Trpíme snad nějakým druhem sadismu? Je pěkně ozdobený, já vím. A bliká. A můžete si tam dát párek za pade. Super! A taky se tam zpívají koledy a je tam Betlém. No těpic! Jak dojemné.
Proč se dojemné a krásné věci dělají jen na Vánoce mi zůstane záhadou asi po celý zbytek života. Nechci moralizovat, jsem ta poslední, kdo může pronášet ověřené správné rady do života a nerdět se u toho studem, že lže. V zimě mě v Praze prostě asi nic neobměkčí a veškeré teplo lidské pospolitosti mi připadá mnohem pravděpodobnější na vesnici než v anonymním velkoměstě, kde ze všeho cítím kalkul.
A neříkejte mi, že je to zážitek pro děti. Neříkejte mi, že se tlačit v davu a koukat na tatínka, jak se cpe pařasem a stojí frontu na pivko/svařák/punč, děti baví. Zebou je nožičky, protože mají tenké sněhulky, skoro nevidí, protože jim čepička zakrývá půlku obličeje a nikoho to nezajímá a pokud nemají rukavičky na šňůrkách, jistě je už dávno ztratily a teď mají zkřehlé ručičky. A svařáček pít nemůžou. To je pech.
A proto hlásám: Léto po celý rok pro všechny! A pláž k tomu!





Žádné komentáře:

Okomentovat