čtvrtek 29. listopadu 2012

SaSasaZuzuzu

Jíst v SaSaZu je vždycky super zážitek. Moje chuťový buňky si lebedí a děkují mi za ten výtříbený vkus. Miluju asijskou kuchyni (čtyři kila navíc po návratu z Thajska mluvily za vše), miluju inovace a miluju, když se o mě někdo stará, ale zbytečně to nepřehání. Přístup ke konzumentům je tam spíš kamarádský, přitom ale maximálně slušný. Doporučí vám víno a nezdráhají se říct svůj názor, nikdo nikomu tam neleze do zadnice. Muzika je klubová a mě osobně nerušila. V rámci finanční krize bylo včerejší večerní SaSaZu plný a pěkně to tam žilo, zatímco jsme s M. sdíleli ty lahůdky a hádali se o poslední kousek z lichého počtu rolek. Myslím, že trocha luxusu je občas potřeba, aby vyhnal alespoň na chvilku realitu, která třeba nemusí být úplně nejrůžovější, protože v tu luxusní chvíli dokážu načerpat spoustu energie, která mi v budoucnu může dobře posloužit jako odrazová zeď pro všechno, co může znepříjemňovat můj sladký život.
Ačkoliv SaSaZu nepatří mezi restaurace, který by normální člověk mohl navštěvovat denně, vřele doporučuju nastřádat do prasátka nějaký kačky (nebo si třeba jenom měsíc nekupovat obden cigára) a pak si to tam parádně užít se vší parádou. Stojí to za to.

Žádné komentáře:

Okomentovat