středa 14. listopadu 2012

Měkký kryt

Další pokračování chemického pásma nazvané Měkký kryt je poměrně dost příjemná technika, která si dokáže vyhrát s konturami i stíny.

Jako obvykle si naložíme papír do vody. Upravíme si pozinkovanou destičku, zaoblíme rohy, setneme hrany a destičku vyleštíme. Po vyleštění ji dobře odmastíme technickým benzínem.

Vystřihneme si kus papíru stejně velkého jako je destička a nakreslíme si na něj motiv, který chceme leptat. V mém případě to byla moje ruka třímající nikoliv injekční jehlu, ale rydlo na suchou jehlu. Počítejte s tím, že obrázek pak budete ještě jednou obtahovat, až pod ním budete mít destičku s krytem. Takže pro někoho může být třeba lepší kreslit až na ostro.

Následuje příprava měkkého krytu, který se dá koupit v malé plechovce ve výtvarných potřebách. Má černou barvu, vazelínovou konzistenci a s největší pravděpodobností je to nějaká směs asfaltu a vazelíny nebo loje. Na plechovce žádný extra název nebyl, jen, že se jedná o měkký kryt pro leptací techniky.
Nakydneme trochu krytu na kachličku nebo skleněnou desku a pořádně jej rozválíme válečkem. Tak, aby se rozprostřel po kachličce a nechal se naválet v tenké vrstvě přes váleček na kovovou destičku. Tu jím pokryjeme v rovnoměrné tenké vrstvě.

Za žádných okolností do toho nesmíme vrazit prst nebo něco podobnýho. Destičku posvátně a opatrně odneseme na stůl a stejně posvátně a opatrně na ni položíme papír s předkreleným motivem nebo bez něj. Papír se sám přilepí na měkký kryt, ale i tak je třeba být opatrní, aby se neposunul. Aniž bychom si ho přidržovali prstem, tak obkreslíme motiv, vystínujeme ho, prostě uděláme všechno pro to, aby se na destičku dostalo to, co chceme leptat.
Když je obrázek překreslený, sundáme papír a můžeme obdivovat, jak se nám to krásně do měkkého krytu obtisklo. Všechno, co je obtisknuté, bude vyleptané, tedy tmavé.

Následuje příprava kyselinové lázně. Pozinkovaná destička se leptá v 65% kyselině dusičné, koncentrované ještě 1:8 se studenou vodou (1 díl kyseliny, 8 dílů vody). Pro manipulaci s kyselinou použijte tlusté gumové rukavice a místnost větrejte a zdržujte se v ní minimálně. Nikdy, ani kdyby vám slibovali krásné májové koťátko, nelijte vodu do kyseliny, ale kyselinu do vody.
První leptání trvá chvíli, destičku ponoříme asi na 1 minutu do kyseliny a pak jí očistíme proudem tekoucí vody.

Teď je možné doplnit celou kresbu ještě o měkčí stíny ve světlejší barvě. Na to použijeme modrý krycí lak (o kterém jsem psala v Čárovém leptu) nebo jeho černou variantu. Trošku si odlijeme do sklenice a lakem zakryjeme místa, která nemají být vůbec vyleptaná a naopak necháme obnažená ta místa, která mají dostat šedý nádech. A znova se leptá. Tentokrát na dvojnásobek předchozího času. Takže 2-3 minuty.
Pak se může leptat klidně ještě jednou a vytvořit si ještě jemnější stíny, opět se zakrytím těch částí, která mají zůstat bílá. A leptá se 5 minut.

Když je hotovo, lak i měkký kryt se odstraní technickým lihem nebo toluenem.

Pak už následuje stará známá důkladná příprava barvy, naťupání barvy na desku, stírání hadrovým tampónem a finální setření hrotem dlaně.
A může se tisknout.

Mě se jemné odstíny při druhém a třetím leptání nepovedly, takže jsem to vyřešila krejónovou manýrou - rydlem na krejónovou manýru (suchá jehla) jsem doplnila jemnější stíny. Leptáním by to bylo mnohem lepší, ale tohle bylo nejrychlejší řešení. Korektura by se mohla také provést Akvatintou.

Vyleptaná kovová destička.




Žádné komentáře:

Okomentovat