čtvrtek 1. listopadu 2012

Čárový lept

Nevím, jestli se čárový lept považuje za pokročilou grafickou techniku, ale je fakt, že tenhle typ grafiky už mi zavání trochu víc alchymií a dobrodružstvím. Pracuje se s 65% kyselinou dusičnou, na kterou sice není potřeba zbrojní pas, ale někde můžou při koupi vyžadovat Živnostenský list.

Nejdřív si připravíme papír pro tisk. Pak následuje příprava kovové matrice, vřele doporučuju ji pořádně vyleštit, protože lakový kryt, který budeme pak nanášet, má rád pořádek. Když máme matrici vyleštěnou do hladka, následuje odmaštění pomocí technického benzinu a nanesení vrstvy ochranného laku, který je odolný vůči kyselině. My jsme na kurzu použili tmavě modrý lak v malé lahvičce s neurčitým názvem Lak v alkoholu značky Artools a to ještě jen ve francouzštině a angličtině, přičemž výroba je španělská... Takže až budu příště bezradně přešlapovat ve výtvarných potřebách a žádat krycí vrstvu pro čárový lept, budu doufat, že všechny ty brigádnice tam ví, o čem mluvím. Daší možností je kryt asfaltový, ale upřímně, když jsem viděla postup práce, jak ho popisovali na Wikipedii, nabyla jsem dojmu, že mi bohatě stačí modrý lak a asfalt nechám alchymistům vyššího levelu. Pro moje amatérské potřeby to bohatě stačí.
Lak si odlejeme do sklenice zvlášť, protože je těkavý a je zbytečné mít otevřenou celou, docela drahou, lahvičku a nechávat tak unikat tenhle poklad jen tak do vzduchu. Vezeme si široký štětec a velmi jemně, v jedné, maximálně ve dvou vrstvách lak naneseme na matrici. Snažíme se natírat matrici jedním tahem.

etiketa ochranného laku


Když je hotovo, necháme lak zaschnout. Schne rychle. Mezi tím si můžeme připravit kyselinu. Do misky, třeba laboratorní nebo fotografické, naředíme 65% kyselinu dusičnou s vodou v poměru 1:7 (jeden díl kyseliny, 7 dílů vody). Nikdy, ale fakt nikdy nelejte vodu do kyseliny, ale vždycky naopak. Správně je to teda tak, že nejdřív nalejeme do misky vodu a pak přidáme kyselinu. Strašidelné historky o tom, co se může stát nám vyprávěl na sklářský umprumce už profesor chemie a technologie Cabejšek, tvářil se u toho vždycky hrozně vážně a nebyl ani důvod mu nevěřit.

Dobré by bylo, kdybyste měli misku s kyselinou ve větrané místnosti, nicméně, je potřeba mít na dosah tekoucí vodu, takže místo pro manipulaci přizpůsobte svým možnostem a buďte u toho opatrní.

Konec strašení a jde se do práce. Vrstva laku nám zatím zaschla, můžeme se chopit nástrojů na suchou jehlu a začít vyrývat do modré vrstvy motiv. Nástroje na suchou jehlu jsou různé, více v příspěvku Suchá jehla. U čárového leptu jde o to, že to, co vyryjete, bude následně ponořeno do kyseliny, kde se odryté linky vyleptají do destičky a zůstanou tam pro tisk. Všechno, co je teda vyryté, bude pak pokryto hlubotiskovou barvou a vytištěné, všechno, co je čisté a bez stopy rydla, bude čisté i v konečném výsledku. Čárový lept je příjemný i tím, že nemusíme do laku rýt silou, ale rydlem si vlastně jen tak kreslíme, jako bychom kreslili perem nebo ostrou tužkou. Všechny tenoučké linky, všechno stínování, se nakonec vyleptá a zůstaně to tak jemné, jak jsme to nakreslili (vyryli).
Leptání může mít několik fází, destička se do kyseliny může nořit několikrát. Můžeme tedy rýt na etapy s vědomím, že všechno, co bude vyryté poprvé, bude leptáno znovu a znovu a tím se budou první linky leptem ztmavovat a ztmavovat. Na kurzu jsme leptali třikrát, pak už začal lak reagovat a být tenoučký a nekvalitní. Linky, které se leptají naposledy jsou logicky nejsvětlejší. Já jsem například leptala strom, takže jsem začala kmenem, kůrou, nejsilnějšíma větvema. Pak to šlo na lept. Po leptu jsem pokračovala s větvema křehčíma a tenčíma. Pak to šlo zase na lept, takže kmen a silné větve už se leptaly podruhé. Naposledy jsem přidala listy. Kmen a silné větve se leptaly po třetí, tudíž byly nejtmavší, křehčí větve se leptaly dvakrát, takže tolik tmavé nebyly a naposledy a jen jednou se leptaly listy a ty byly logicky nejsvětlejší.

Každá fáze se leptá individuálně, v mém případě, se leptalo 2 min, 3 min a 1 min. Čím déle necháme destičku v kyselině, tím je lept tmavší a tím více se narušuje laková vrstva. Po každém leptu je nutný destičku opláchnout tekoucí vodou. Při manipulaci s destičkou do a ven z kyseliny používáme samozřejmě rukavice. Takové ty echt uklízecí, silné.

Pokud je doleptáno, zbytek laku odstraníme buď lihem nebo toluenem. Já dávám přednost toluenu, ne, že bych byla nějaký vášnivý čichač, ale líh mi smrdí po slivovici a tu já tuze nerada.
Vyčístíme destičku pečlivě, zbavíme se modrého nánosu a po vyčištění už pěkně vidíme, jak se nám to krásně vyleptalo. Pokud došlo k nějaké nehodě, je možné to doopravit rydlem, ale opatrně, jemně.

Následuje příprava barvy pro hlubotisk. Vysušíme si papír, naťupáme barvu na matrici, setřeme ji záclonovinou (organtýnem) a jemně ji dovytřeme dlaní, stejně jako u suché jehly.

Tiskneme na vhký, nikoliv mokrý papír, přes který jsme dali ještě jednu čtvrtku a na to filc.
Vytištěný obrázek nalepíme na dřevěnou malířskou desku papírovou páskou, pěkně po celém obvodu, aby se nám při schnutí dílo nezvlnilo. A je to.




Žádné komentáře:

Okomentovat