středa 17. října 2012

Linoryt

Technika linorytu se zdá být nejjednodušší grafickou technickou, ale dají se s ní vytvořit opravdové mistrovské kousky. Pro začátek budeme potřebovat linoleum z výtvarných potřeb a rydla. Ve výtvarných potřebách jsem narazila na dva druhy linolea - tmavé, tvrdší, do kterého lze vyrýt jemnější linku a světlé, měkké, které se dá velmi dobře opracovat, ale má tendence se zatahovat a tak je trošku problematické udržet tenké linky opravdu tenké. Doporučuji vyzkoušet oboje, jde o individuální potřebu. Osobně ale pavažuju ty tmavý za trapný, jsou moc tvrdý a nedá se s nima dělat a to mám zbrusu nové, kurva drahé a pěkně ostré rydlo značky Šerák.
Rydla jsou různá, kulatá, hranatá, tenká, tlustá, nožíky... Jedno musí mít ale společné, je potřeba, aby byla velmi ostrá. Do linolea se ryje směrem od sebe, nikoliv k sobě, neb by to mohlo bolet.
Na linoleum je možné předem předkreslit tužkou požadovaný motiv, je ale nutné brát v úvahu, že výsledek bude zrcadlově obrácený a to je třeba u nápisů potřeba dobře promyslet.
Nejdříve si připravíme papír pro tisk.
Pokud máme motiv předkreslený, chopíme se rydel a mějme na paměti, že to, co bude vyryté bude bílé a to, co na linoleu ponecháme bude barevné.

Matrice připravená k tisku




Rydla






Když je dílko dokonáno, připravíme se barvu. Na linoryt se používá barva ofsetová na tisk z hloubky alias barva na linoryt, je to barva na olejové bázi. Nebojte se s tím pohrát a pěkně tou špachtličkou rozetřít barvu po ploše a zase ji nahnat na hromádku, jako když se snažíte dostat zbytky těsta v míse na jedno místo, aby se dal ještě ten zbyteček vylít na pekáč.

Když jsme s konzistencí spokojeni, vezmeme váleček (též k dostání ve výtvarných potřebách) a pěkně si na něj barvu naválíme. Ideální konzistence dělá po přejetí válečkem čvachtavý zvuk. Barvu přeneseme válečkem na matrici a pěkně všemy směry rozválíme a vytvoříme na linoleu tenoučkou souvislou vrstvu. Pokud není k dispozici váleček, můžeme si vytvořit tampón z látky a barvu na matrici "naťupat". I v tomto případě musí být výsledek konzistentní, v tenké vrstvě.

Vyndáme z misky papír, dáme ho mezi dva baličáky (savý balící papír šedé barvy, k dostání ve výtvarných potřebách, ale i v papírnictví) a přebytečnou vodu z papíru odsajeme, na balící papír jemně tlačíme, až je papír k tisku vlhký, ale ne mokrý.

V tuhle chvíli už můžeme tisknout. Ti šťastlivci, kteří mají k dispozici grafický lis neboli satinýrku, dají matrici na plochu lisu, na ní opatrně přiloží vlhký papír tak, aby byl obrázek rovně, na to přidají další papír a vše přikryjou filcem. Válce upraví na vhodný tlak a můžou tisknout.
Ti, kteří vlastní knihařský lis, udělají to samé, no a ten zbytek může vzít třeba lžíci a velmi silným tlakem přes papír přejíždět tak dlouho, dokud se obrázek neotiskne v syté barvě.
Hotové dílko nalepíme pomocí papírové pásky na malířské prkno, pěkně podél všech stran, od shora až dolů, bez vzduchových bublin, aby se nám ještě mokrý papír při schnutí nezkroutil.

Žádné komentáře:

Okomentovat