sobota 11. května 2019

Kultura za sedm no. 15

Tak konečně mám něco víc, než čumění na bednu. Ha!

Výstavy

Plejády skla 1946-2019 v Umprum muzeu. Sklo je moje dlouhodobé téma a nenaplněná láska. Moje cesta za sklem skončila dokončením střední sklářské umprumky, ale to, jak pracují lidé, se kterými jsem se setkala osobně během studií, sleduju dál. U nás v brusičské dílně se totiž poměrně často zjevovali osobnosti, které dokážu ocenit až teď. A dodnes mě mrzí, že jsem jim nekoukala pod ruku, když brousili.
Výstava Plejády skla představuje některé objekty proslulé sbírky autorského skla z archivu Umprum muzea a je dlouhodobá. Velmi doporučuju, protože tam najdete krásné kousky a sklu přitom nemusíte vůbec rozumět. Stačí se dívat a obdivovat tenhle neuvěřitelný materiál.

Zdroj Uměleckoprůmyslové museum, foto Gabriel Urbánek
 
Šílený hedvábník Umprum muzeum. Kolik ještě objevím inspirativních českých osobností, které nám komunisti po léta zapírali? Přes Jana Kaplického, Evu Jiřičnou, Miroslava Šaška a bezpočet dalších, jsem se teď ostala k Zikmundovi a Lídě Ascherovým. Textilní mágové, kteří od čtyřicátých do osmdesátých let minulého století navrhovali pro přední světové módní domy a bravurně ovládali řemeslo sítotisku a užitého textilního výtvarnictví, mají v Umprum muzeu nádhernou výstavu. Možná vám budou jejich vzory povědomé, byli tolik napodobováni, až jsem měla pocit, že jsem otevřela babiččinu skříň.

Zdroj Uměleckoprůmyslové museum, foto Ondřej Kocourek

Sklo nás spojuje! XIII. Mezinárodní sklářské smpozium Nový Bor taktéž Umprum muzeum. Sklářská sympozia mám ráda a tohle je obzvlášť povedené, aspoň podle mého soudu. Krásné autorské sklo současných sklářských výtvarníků.

Zdroj Uměleckoprůmyslové museum, foto Gabriel Urbánek


Filmy a seriály

Fair Play. Trochu děsivé nahlédnutí do našich osmdesátých let, kdy byl doping v profesionálním sportu braný jako něco zcela běžného. To, že to sportovcům ničilo zdraví bylo zanedbatelné proti tomu, co všechno mohli díky chemii v těle dokázat, a ukázat tak západnímu světu, že na východě se rodí nadlidi a že na nás nikdo nemá. Uf. Skvělá Judit Bárdos.

Zdroj csfd.cz
Ztraceni v Mnichově. To jsem se zas pobavila! Petr Zelenka nikdy nezklame, a i když je to malinko slátanina, tak jsem upřímně zasmála. Velká nadsázka z filmového světa, báječné herecké obsazení, smysl pro humor nutný. Za mne palec nahoru.

Zdroj csfd.cz
Sense8. Sourozenci Wachovští se do toho zase naplno položili, ale první série se mi líbila mnohem víc. U dvojky jsem byla zpruzená mnoha zbytečnými scénami á la hudební videoklip, byť dobře udělanými, s krásnými lidmi a podle mě dobrou hudbou. Ale v seriálu mi to přijde fakt zbytečný. Co bych ovšem na obou sériích vypíchla, je jednoznačně velký důraz na představení gay a lesbické komunity, což je dost užitečné. Lidi by měli pochopit, že to není nemoc, ale uplně normální stav, se kterým se člověk může narodit a není přitom o nic míň lidská bytost, než ostatní. Pravidelně, pokud jsme v Praze, chodíme s Martinem na Prague Pride pochod a pokaždé mě znova a znova udivuje, že jsou stále jedinci, kteří jinou sexuální orientaci považují za škodlivou. Nechápu.

Zdroj csfd.cz

Divadlo

V Paříži bych tě nečekala, tatínku!, divadlo Palace. Lechtivá francouzská komedie, která by mne vlastně nijak zvlášť nezaujala, kdyby hlavní roli bravurně nevystřihl Petr Nárožný. Frantíci si potrpí hlavně na tři témata: politika, sex a záměny/nedorozumění. Není tomu jinak ani tady, ale užijete si to, Simona Postlerová byla taky skvělá. Pokud se chcete zasmát a nic moc neřešit, pak tohle je to pravé představení.

Zdroj divadelnikomedie.cz

pátek 3. května 2019

Death Valley National Park

Předposlední místo ve Státech. které jsme letos navštívili. Ten název. Pocitově něco tajemného, něco, na co jsem byla fakt zvědavá. Jak jako "smrti"...? Jako úplně nebo jenom trochu mrtvé? Co je na dně jsem veděla z obrázků, ale jakou to má strukturu a jaké je to na omak? Jsem taková. A proto mi nestačí dívat se na dokumenty a číst knihy, musím si na to prostě šáhnout.

Death Valley, které znám z filmů a videí k písničkám, je zvláštní. Na jeho dně bylo pusto, fičel tam vítr a na rozpraskané půdě se srážely krystalky soli. Nejhlubší místo údolí leží pod úrovní hladiny moře, teoreticky se tam tedy nemůžete spálit, stejně jako u Mrtvého moře, které je taky pod úrovní hladiny moře. Jak to funguje v praxi nevím, ani na jednom z těch dvou míst jsem nestrávila tolik času, abych to zjistila, protože mám to štěstí, že se obvykle na sluníčku nespaluju hned.

Údolí smrti je sice chudé na rostliny (i když tam přeci jenom nějaké jsou), zato je však bohaté geologicky. Stojí rozhodně za návštěvu, široká paleta odstínů těch obrovských "šutrů" je ohromující. A najdete tam dokonce dva hotely! Jeden z nich vzniknul už v třicátých letech, kdy bylo místo vyhlášeno jako památka po té, co se zde přestal těžit borax. A byl to pan Zabriskie, víceprezident společnosti Pacific Coast Borax Company, který se zasloužil o to, že se údolí stalo národní památkou.


Zabriskie Point


A přece tu něco roste! Nechápu sice, jak to ta rostlinka dokáže, ale byla tam.

Představte si neuvěřitelný fukeř. Tak silný, až jsem málem odlítla.



Po Státech se mi jezdilo famfárově. Měli jsme půjčené na road-trip po Arizoně, Nevadě a Kalifornii pohodlné Subaru Legacy, pravda, myslela jsem si nejdřív na Mustanga, ale nakonec jsme byli rozumní. Není žádným tajemstvím, že jediný, kdo z nás dvou má řidičák, jsem já a náramně jsem si to užila. Speed limit se dodržuje, všichni jezdí na pohodu a ohleduplně k druhým. O tom se mi může u nás jenom zdát. Osmihodinové štreky jsem zvládala bez problémů, myslím, že poslední den jsem v tahu jela i dýl, ale ani mi to nepřišlo. Akorát mě brněla trochu pravá noha.


Místo nazvané Artist's Palette


Na Death Valley si vyhraďte alespoň den. Na Las Vegas, které se rozkládá nedaleko, jsme se vyprdli, zato jsme si po cestě do Údolí udělali výlet k obrovské přehradě Hoover Dam, vystavěné ve třicátých letech, jejíž věže jsou postavené v krásně čisté moderně, a protože Hoover Dam dělí Nevadu od Kalifornie, tak jsou na dvou věžích hodiny, ukazující čas jednoho z těch dvou států.

Na přehradu zkustě dorazit před západem slunce, "golden hour" je tu opravdu překrásná.









úterý 30. dubna 2019

Kurzy akvarelu pro začátečníky v procesu

Mám za sebou první dva termíny kurzů akvarelu a musím říct, že je to fakt zajímavé a doufám, že si to kurzistky užily. První kurz mě totálně vyčerpal, až jsem se celý pátek odmítala hnout z domu. Byla jsem totiž hrozně ve stresu, jestli to zvládnu a jestli budu schopna něco svým studentům předat. Nakonec mě z té zodpovědnosti chytla i záda. To jsem celá já, ale sobota už pro mne byla mnohem lepší a cítila jsem se zase o něco jistější. Beru to prostě vážně, akvarel je moje láska.

Termíny na květen už jsou z půlky plné, soboty jsou momentálně rezervované do posledního místa, čtvrtky jsou ještě z části volné. Termíny na červen už jsou taky vypsané a přemýšlím, jestli o prázdninách vyhlásit ještě jeden, dva termíny, nejsem si moc jistá.

O podzimu jsem zatím nepřemýšlela, ten je vzhledem k množství práce, které mě čeká, dost daleko.

A jak to tedy probíhá? Kurzisti mají k dispozici různé zrnitosti papírů, moje vlastní štětce a každému půjčuju studentské akvarelové sety Winsor&Newton, se kterými mám odmalovaných spousty hodin, takže vím, co tyhle barvy umí a že je na ně spoleh.
Na začátku je trochu teorie, studenti dostanou domů Rozcestník, kde najdou všechno potřebné info pro nákup základní výbavy. Po teorii procvičujeme trochu ruce na linkách, chci, aby se každý seznámil s tím, co štětec umí a aby se ho přestal bát pořádně použít. Pak trénujeme pár fíglů, které se vždycky vyplatí znát, oblíbené se stalo hlavně vytírání barvy a tvoření průsvitných ploch, které se dají krásně využít třeba při malování rostlin. Ale taky dekorujeme a rozpíjíme.
No a na závěr, po pauzičce nad bábovkou (vždycky bábovka), vyhlašuju závěrečný úkol, na kterém můžou studenti uplatnit to, co se během dvou hodin naučili. Dělaly jsme věnečky (zatím jsem tam měla samé ženy) a výsledky byly moc hezké.

Tady je pár fotek s laskavým dovolením studentek, no a termíny najdete na https://myyna.reservio.com/

Už se mě pár maminek ptalo, jestli je kurz i pro děti a já říkám, proč ne, není to problém. Ke každému se snažím přistupovat individuálně, takže jsem připravena. O kurzu krásně napsala Jitka z blogu Jemná motorka, která u mne absolvovala workshop minulý čtvrtek.

Kurzy do května probíhají v TJ Sokol Vinohrady, od června už budou v mém skladokanclu (ne, opravdu tomu nemůžu říkat ateliér, byť je to hezké, nové a čisté místo) na pražské Letné. A pozor, jeden termín je v červnu vyhlášený i pro Ostravu, konkrétně na sobotu 15. 6. Ještě jsou volná dvě místa.

Fotky nejsou příliš hezké, za to se omlouvám, ale nechci moc holkám lézt pod ruce. Klid na práci především.

Nádherně pugéty, které slouží pro inspiraci, jsem nakoupila na Žižkově v Green Decor. Chtěla jsem něco trochu divokého, trochu na punk a trochu rozkvetlého a Green Decor bylo to pravé místo, kde mi přesně tuhle představu splnili.




Závěrečné práce z prvního termínu.







A závěrečné práce z druhého termínu.

pondělí 29. dubna 2019

Grand Canyon National Park

Dlužím ještě pár článků z Ameriky, takže jdeme na to. Bylo to tak intenzivní, že zatím nejsem vůbec schopná promazat fotky v mobilu a poprvé v životě mám pocit, že se chci vrátit. Zatím se mi to nikdy nestalo, navštívenou destinaci jsem si pokaždé odškrtla a pá.

Grand Canyon je impozantní dílo Matky Přírody (píšou se obě velký?) a je tu tak dlouho, že není ani možné si to představit. Je starý šest miliónů let a nejhlubší dno pamatuje dobu, kdy se formovaly kontinenty. Do hloubky měří necelé dva kilometry a lví podíl na jeho tvaru má řeka Colorado.

Pokud byste se tam vypravili, udělejte to hned brzy ráno, dopoledne už se k vjezdu do parku tvoří kolony a je obtížné zaparkovat. Byli jsme v parku na devátou a bylo to na pohodu, ale v březnu ještě nebyla nejvyšší sezóna, takže bych si tipla, že se to může ucpávat i mnohem dřív.
Ubytko jsme sehnali přes booking.com asi hodinu jízdy od Grand Canyonu, což je v USA v podstatě docházková vzdálenost.

Cesta Arizonou směrem od spodní části Národního parku Joshue Tree je plná takových krasavců. Obrovské Saguaro kaktusy jsou všude.

Ubytování v blízkosti Route 66 v romanticky laděném tématickém motelu. Mašinky, autíčka a jako všude během naší cesty neuvěřitelně milý personál.


Kromě toho, že jsme měli obrovské štěstí a u Grand Canyonu chytli čistý výhled (kaňon může být i v mlze), tak jako třešnička na dortu bylo zjevení grandcanyonských jelenů, kteří si vyšplhali přímo z kaňonu nahoru natrhat trochu zelenýho a ohromili tím všechny okolo. Nebáli se, ale rozhodně nebyli krotcí. Prostě byli jen zvyklí na lidi. A bylo to kouzelné, protože nás dělily asi čtyři metry. A ani já se nebála, měli mírný a měkký pohled, a bylo vidět, že by si opravdu jenom rádi došli na snídani.

Kdyby to bylo u nás, bylo by to místo neprodyšně obšancované ploty a zákazy. Jenže v USA je každý zodpovědný sám za sebe, stát nikomu doktory nedotuje a tak je jen na vás, jestli máte dost rozumu na to, abyste lezli do míst, kde je na první pohled patrné, že jsou nebezpečná. Však taky den po nás do kaňonu spadl (a zabil se) turista z Hongkongu. Kvůli fotce. Jak jinak.

A tady už lezou nahoru na snídani místní jeleni. Miláčci.


Pokud byste měli dostatek času (my neměli), udělejte si výlet do útrob kaňonu, dá se tam kus sestoupit, ale bude to vyžadovat několik hodin, možná je to výlet na půl dne, odhadem. Bude to stát za to. Kdybych tam ještě někdy jela, určitě bych si na to vyhradila čas navíc.

Ještě teď, když vzpomínám na tenhle výlet, tak se dojímám. Příroda je tak neuvěřitelně silná.

Dopoledne hraje kaňon růžovými a okrovými barvami, které postupně přechází během dne do oranžova až ruda. Je to nádherná podívaná. Upřímně, ještě teď, když to píšu, mám husinu a jsem dojatá. Nikdy by mě nenapadlo, že se podívám na místo, o kterém jsem slýchala prakticky od dětství.






 




úterý 16. dubna 2019

Kurz akvarelu pro začátečníky

Pojďme si malovat! Vypsala jsem šest termínů akvarelových kurzů pro začátečníky (čímž jsem si to trochu zkomplikovala, rozhodně jich mělo být pro začátek míň, ale to vyladíme), zájemci se můžou přihlásit pomocí rezervačního systému, který najdete tady, a v "i" vpravo nahoře u každého termínu také najdete bližší info ke kurzu.

Čtyřhodinové kurzy jsou vypsané na následující čtvrtky a soboty (cena 1950 Kč/os.) a budou se zatím konat v příjemném prostoru Sokola na Vinohradech. Já jsem sice včera podepsala smlouvu a převzala klíče ke skromnému kancloskladu na Letné (konečně), ale než to tam bude aspoň trochu upravené, chci kurzy dělat v Sokole, kde sídlí kamarádky Pauline Benu Made a Karolína In August Company, které mi pronajmou místnost na workshopy.
 
https://myyna.reservio.com/

Těším se moc, mám v hlavě, že to bude prostě velmi příjemně strávený čas, tak doufám, že se to povede.

Prosím přihlášky jenom přes Reservio, ať v tom nemám guláš, žongluju teď neuvěřitelným způsobem deset projektů najednou, to je holt tak, když se člověk celou zimu fláká... A to se musím ještě nějakým kouzelným způsobem přestěhovat do nového kanclíku. Kdyby to tak šlo "simsala bim!".

Tak naviděnou na workshopech, případně na festivalu mini v půlce května, případně na Dyzajn marketu na konci května!






pondělí 8. dubna 2019

Papírnictví By Myyna se změní na MANKAI Paper

Možná si ještě vzpomínáte, jak jsem v lednu psala o tom, že plánuji na jaro rebranding své značky. Plány se nijak nezměnily, důvody zůstaly a vlastně se i rozšířily, čímž se upevnilo moje rozhodnutí k radikálnímu kroku.

Neděje se nic světoborného, ale pro mne to je velmi důležitá věc a obrovská změna.

Navíc změna, která přichází k třetím narozeninám e-shopu (duben) a k šestým narozeninám značky By Myyna (květen).

Jak vidíte v nadpisu, moje ilustrované papírnictví By Myyna se postupně změní na MANKAI Paper. Slovo "mankai" znamená v japonštině "rozkvetlý", "kvést", "rozkvést". Název Rozkvetlý papír jsem nakonec vymyslela já sama, i když, kdyby nebylo Lovebrandu, nikdy bych k tomu názvu nejspíš nedošla. Dvouhodinový workshop, který jsme si s společně daly na konci února (ano, tři ženy jsme tam byly), a který byl pro mne hodně zajímavý a přínosný, mě odnavigoval správným směrem a já jsem si díky němu po pár dnech "vplula do přístavu" zcela sama.

Tak tedy, představuji vám MANKAI Paper.

Celé je to šíleně náročný proces a vymyšlením názvu to nekončí. Už to vymýšlení byl proces sám o sobě. Dále jsem to musela zajistit technicky v podobě domén a nového IG účtu (protože Myyna zůstává a já vysvětlím proč) a stejně tak jsem musela zajistit novou grafiku.

Jako první bylo nutné vyřešit logotyp a identitu, respektive pro začátek vymyslet logo, určit barvy a font.

Původně jsem měla v plánu přenechat návrh loga profesionálům, protože si myslím, že loga by měli dělat lidi, kteří s tím mají zkušenosti, ale nakonec jsem se rozhodla, že do toho půjdu sama, protože slovo mankai je tak příjemné na pohled, že jsem vlastně hned od začátku měla představu, jak by mohlo logo vypadat.

Nakonec samozřejmě vypadá uplně jinak.

Od shora dolů vidíte různé varianty téhož. Úplně nahoře je plná verze loga, následuje minimalističtější, pokud bude potřeba, potom jenom iniciály, což se bude hodit třeba na malé plochy, pak jenom verze loga s maskotem včelkou a dole je oválná verze, například pro sociální sítě.

Reverzní verzi loga pro malé plochy do kulata jsem už použila na nový ig účet.


Byl to hodně dlouhý, ale přirozený vývoj (celý zrod toho loga by stačil na celý jeden článek), který vykrystalizoval v tuhle finální podobu a já jsem spokojená. Logo je maximálně variabilní, jeho jednoduché prvky fungují dohromady i každý zvlášť. V případě potřeby jdou využít jeho různé varianty. A hlavní barvou zůstává bílá a oranžová. Pro uzemnění jsem přidala šedou.
Logo je použitelné i v hodně zmenšené verzi a to je důležité.

Jako maskota jsem si zvolila včelu. K čemuž mám opět spoustu důvodů. Jednak jsou včely pro život na Zemi velmi důležité a vlastně nepostradatelné. Už Albert Einstein řekl, že až vymřou včely, lidstvo je přežije o čtyři roky. Včela je pilný tvor, a já se za pilnou považuju taky, což je možná trochu neskromný příměr, ale jsem umělec a umělci rádi přehánějí. A dále, motiv včely a včelích úlů nese fasáda jednoho z mých nejoblíbenějších domů v Teplicích. Moje včela na logu, pokud byste si ji hodně zvětšili, nemá tykadla, ale má růžky. Je to takovej trošku rarášek, ale víte to jen vy a já.

Co bude s Myynou?

Nevím, jestli vás to potěší, ale Myyna zůstává. Jednak jsem si na ní zvykla, baví mě, je to moje alter-ego a jednak mě už dávno spousta známých a přátel oslovuje "Míno". Myyna tedy zůstává jako výtvarnice, proto se mi i náramně hodí, že se firemní facebooková stránka nedá jen tak přejmenovat a fb vyžaduje, aby byl minimálně půl roku, pokud se nemýlím, součástí nového názvu na fb i název původní. Tedy MANKAI Paper By Myyna se mi celkem šikne. A asi to tak nechám i do budoucna.

Co pro vás Myyna má? Intenzivně řeším realizaci akvarelových workshopů, které na všech frontách slibuji už minimálně dva roky. A těším se na ně. (Zatím. Před prvním se leknu, co mě to napadlo a začnu být hodně nervózní. Ale budou.)

Jak mne teď najdete, pokud zapomenete nový název?

Nebojte, původní doména bymyyna.cz, bude i nadále fungovat, i když vidět bude už jen ta nová mankaipaper.cz. (Počítám, že se tak stane během tohoto týdne.) Celý proces bude ještě nějakou dobu trvat.

V příštích pár dnech se bude na e-shopu postupně všechno měnit, od domény po informace a nastavení, ale shop bude samozřejmě normálně v provozu. Produkty budou měnit logo postupně podle toho, jak se budou vyprodávat ještě verze s původním názvem. Takže u některých produktů může přeměna trvat třeba i rok, pokud jich mám teď na skladě ještě hodně.

Ještě jedna důležitá věc, papírnictví jako takové se na Instagramu přesouvá na nový účet mankaipaper. Na bymyyna účtu zůstane pouze ta umělecká kreativní část, i když to tam budu ještě nějakou chvíli tlačit dohromady (uměleckou část a produkty). Do budoucna bych to ale chtěla mít rozdělené. Buďte prosím tak hodní a přihlašte se mi na ten produktový IG, ať se tam necítím tak sama a hlavně, ať nemám pocit, že to nikoho nezajímá. Děkuju pěkně.

Bylo by ještě strašně moc o čem psát, je toho tolik, co se děje, ale i tak jste stateční, pokud jste dočetli sem. Já už jenom dodám, že mám anglické slovo v názvu proto, protože bych moc ráda prodávala i do zahraničí. A tak tomu jdu trochu naproti, a až Shoptet konečně udělá to velké kouzlo a můj e-shop bude mít možnost být nejen v češtině (zatím, pokud chcete víc jazykových mutací, můžete jet několik souběžných e-shopů najednou, což není z hlediska účetnictví a skladového hospodářství zrovna pohodlné a navíc je to drahé), pak to bude mít teprv význam, ten "paper" v názvu. Tak doufám, že se to brzy stane.

MANKAI Paper je dospělý název mého autorského papírnictví, a i když je dospělý život v mnohém dost těžký, těším se na něj, otevírá zas spoustu nových možností.

Děkuju všem, kteří mi tenhle vývoj umožňují. Svým báječným zákaznicím a zákazníkům, a všem kdo mi fandí.

Vaše Myyna