sobota 19. srpna 2017

Viděla jsem... vol. LXIV - Atlas mraků

Vidět Atlas mraků až po pěti letech je stejně trestuhodné, jako vidět Grandhotel Budapešť po dvou. Ani jsem o něm loni nepsala, byli jsme nejspíš poslední na celé planetě, kdo si Grandhotel pustil a stejně bych psala to samé, co ostatní. Že je to úžasný film.

Atlas mraků je od sourozenců Wachovski (podle knižní předlohy Davida Mitchella), takže očekávejte vizuálně dokonalou mysteriózní podívanou, s mnoha rovinami vyprávění, která sahá do našeho svědomí a hlubokého podvědomí. Trvá to sice téměř tři hodiny, ale já to dala jako nic, vůbec mi to nepřišlo zbytečně dlouhý.

Šuplíček "drama", oddíl "mysteriózní", kolonka "psychlogické".

Bavit vás bude určitě i celá řádka hollywoodských hvězd v mnoha rolích najednou, Hugh Grant jako pomalovaný a potetovaný divoch je opravdu nezvyklý a postupné stárnutí postav, ten dokonalý make-up a masky, to je taky velmi zábavné. (Susan Sarandon mimo jiné i jako šamanka!)

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz





středa 16. srpna 2017

Pernink - něco z deníku

... který už dávno není deník. Ale díky tomu, že jsme na tři dny, skoro na čtyři, prchli z Prahy, byl čas se zastavit a něco si nakreslit jen tak. Večer, u vína, a obzvlášť blažená jsem byla, když včera po setmění začal na domeček bubnovat silný déšť. Už chyběl jen oheň v kamnech a bylo by to dokonalé.

Anžto jsou všici uplně paf z fotek z domečku, který jsme si pronajali, v pondělí napíšu o našem ubytování víc i s fotkama. O tak pěkné místo se ráda podělím a doporučím ho.

Jo a je to v horách. Jak jinak.

Zítra zpět do Prahy, práce čeká.




pondělí 14. srpna 2017

Podivuhodný člověk

Nepamatuju si, kdy přesně jsem propadla práci Adolfa Loose. Nevím ani, jestli to bylo už na střední, ale je to dávno...

Říká se, že realizace jednoho pokoje od Adolfa Loose přišla investory na tolik, kolik by je v té době stál malý dům. A taky se říká, že Adolf Loos dokázal všechny svoje honoráře utratit za pohodlné cestování v salonním kupé a luxusní hotely. A já to chápu. Když jste estét takového formátu, nemůžete přece bydlet a cestovat pod svojí úroveň.

Třikrát ženatý, třikrát rozvedený, těžce nemocný, od mládí trpící syfilisem (ten musel mít pro své ženy panečku charisma) a prý neskutečně protivný génius, zanechal po Čechách poměrně dost interiérů, z nich hned několik se skvěle dochovalo dodnes. V Praze můžete obdivovat nádhernou Müllerovu vilu na Ořechovce a neméně krásnou vilu Winternitzovu na Malvazinkách (viděla jsem obě uvnitř a rozhodně doporučuju). V Plzni pak město zpřístupnilo před nedávnem několik Loosových interiérů, protože Plzeň byla v době Adolfa Loose plné bohatých továrníků, um architekta se předával na banketech od úst k ústům, a bylo zřejmě jakýmsi společenským statusem nechat si navrhnout interiér (a nejen ten, ale zapojovala se do renovací i fasáda domu) právě výstředním brněnským rodákem.

Adolf Loos zemřel ve Vídni, na dnešní poměry dost mladý, v pouhých 63 letech. Některé z jeho nábytkových návrhů jsou vyráběné dodnes. Například legendární křeslo Knieschwimmer a nebo lampa nad jídelní stůl, jejímž tvarem se inspiroval u kuchyňské šlehací mísy.

S Martinem jsme stihli Brummelův dům a byty Voglových a Krausových. Ještě nám zbývá Semlerova rezidence. Prohlídky moc doporučuju, je to opravdu fascinující, pokud vás tohle téma zajímá, nebudete zklamaní. Navíc, průvodci ví mnohdy víc, než co je v oficiálním průvodcovském textu a tak se vyplatí být zvědavý a ptát se. Osudy židovských majitelů těchto nemovitostí jsou samozřejmě velmi dramatické.




Lampa inspirovaná šlehací mísou.

Legendární Knieschwimmer.  Mimochodem, velmi pohodlné křeslo. Na fotce je zrestaurovaný původní kousek, ale v bytě Krausových si můžete vyzkoušet všechen nábytek, který je věrnou replikou původního vybavení.








Za stovku můžete v Plzni fotit. To se bohužel nedá říct ani o jednom z domů v Praze. (Ale možná se to už změnilo, nevím.)

neděle 13. srpna 2017

Viděla jsem... vol. LXIII - Král Artuš: Legenda o meči

Guy Ritchie je asi trochu magor (podle mne si ho měla Madonna nechat), z legendy o králi Artušovi udělal nadupanou akčňárnu plnou vtipných hlášek, rychlých střihů a bezvadné muziky. Prostě Guy Ritchie. Jako třešinka na dortu pak David Backham a jeho pět minut na plátně. Schválně, jestli ho odhalíte. Taky je dost vtipnej.

Upozorňuju předem, že ortodoxním fanouškům pána Prstenů hrozí asi infarkt, stejně tak seriozním badatelům legendy o králi Artušovi. Zbytek lidí se bude nejspíš náramně bavit.

Šuplíček "fantasy", oddíl "dobrodružný", kolonka "legenda".

Mně se to líbilo moc. Klidně bych to viděla znova. Guy Ritchie má takový ten vkus prvotřídních lifestylových časopisů, v tom nejlepším slova smyslu. I proto asi budoucího krále hraje momentálně jeden z největších fešáků Charlie Hunnam, který splňuje všechna aktuální hipster-lumberjack-body kritéria. Už jsem viděla i odvážné srovnání Charlieho s Tomem Hardym, ale s tim ať na mě nikdo nechodí, Tom je prostě best. Tečka. (Pravda, trošku proti Tomovi hraje jeho urousaných 175 cm proti Charlieho 185, ale v tomhle případě zavírám pevně obě oči.)

Ale abych se vrátila k filmu... Artušův strýc Jude Law je k sežrání, jako obvykle. A vůbec, celé je to krásné.

Upřímně už se těšim na Ritchieho Alladina.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 9. srpna 2017

Týdenní květinový plánovač

Kámošce jako dárek při nástupu do práce po mateřské.
Sobě do kanceláře.
Všem superženám, co při mateřské ještě pracují.
Dětem na úkoly domů (smí se ještě vůbec dětem říkat, že mají úkoly?).
Na jídelníček, cvičební režim, sestře k narozeninám...

...tak přesně k tomu je ilustrovaný blok A4 s 52 listy a čtyřmi magnety, který jsem včera přivezla z tiskárny.

Prožije s vámi celý rok a datum si lze dopsat do řádku u jednotlivých dní. List si pak můžete kytkatými magnetky připnout třeba na magnetickou stěnu nebo ledničku.

Navíc jsem myslela i na to, aby se dal použít jako dárek. Blok je balený v hedvábném papíře a má kartonovou krabici. A ano, tím balením už myslím i na Vánoce. Ale pssst, už ani slovo o zimě.
Taky chci poděkovat kamarádce Denise, že s tímhle nápadem přišla, protože nutně potřebovala něco takového do práce. Mně by to samotnou asi nenapadlo.

Velmi barevný, veselý a vůbec ne minimalistický blok najdete tu (KLIK). Mám ho ráda od první chvíle. Někdy si musím na nové věci chvilinku zvykat, ale tentokrát to tak nebylo.













Jinak, práce na kalendáři 2018 už jsou hotové a kalendář je u zkušené korektorky. Není nic trapnějšího, než mít jednatřicet dnů v září... myslím, že to jsou noční můry všech grafiků. Podklady na kalendář jsem tak radši postoupila ke kontrole dalším lidem, které nepostihla autorská slepota. V září půjde do tisku. Pořád ale přemýšlím o jeho papíru...


pondělí 7. srpna 2017

Theatrum Aeternitatis Florae

Včerejší výlet do kláštera v Kladrubech u Stříbra měl poetický cíl, výstavu trojice mladých autorů, kteří jsou na české designové a umělecké scéně momentálně velmi "hot". Svoje síly spojilo moje milované Dechem, květinoví mágové Květinové lahůdkářství a Michal Bačák, ilustrátor a první oceněný výtvarník ve zbrusu nové kategorii Ilustrátor roku v cenách Czech Grand Design. (Přiznávám, že mi do letošních cen CGD zůstal zcela neznámý, o to víc teď Michala "žeru".)

V Latinské škole v areálu kláštera tak můžete díky výstavě Theatrum Aeternitatis Florae očichat a prohlédnout si čtyři různé rostliny, které svými podivuhodnými vlastnostmi dokážou přežít v podmínkách, které jsou určené spíše pro smrt, než pro květ. Každé, ze čtyř rostlin, je přidělen jeden základní element, každá má svou barvu skla a velkoformátovou ilustraci. 

Výstava je krásná, ale maličká (a zdarma), tak si do výletu naplánujte i něco dalšího, ať už návštěvu kláštera nebo blízkého okolí, které za to rozhodně stojí. Jo, a hlavně nejezděte jako my do hřebčína Kladruby, to je uplně na druhou stranu od Prahy...




Mám až dětinskou radost z toho, že Michal Bačák taky tečkuje...












sobota 5. srpna 2017

Viděla jsem... vol. LXII - Infiltrátor

Skvělý film! Naprosto úžasný Bryan Cranston a neméně působivá Diane Kruger v narko gangsterce Infiltrátor.

Tenhle tip filmů je moje gusto. Mafie, drogy, podsvětí, mě to prostě baví víc, než romantika, co už nadělám. Inu, nic a tak vám o tom píšu, protože je to parádní biják, který třeba bude bavit i vás tolik, jako mne.

Šuplíček "krimi", oddíl "mafie", kolonka "retro".

Jenže, není mafiánský film jako mafiánský film... Tenhle vyniká elegancí, velmi příjemnou kamerou, parádními kostýmy (80. léta) a atmosférou hustou tak, že by se dala krájet. Navíc, je životopisný a to je opravdu s podivem, že se někomu z policie podařil takový nebezpečný kousek. Nebudu spojlerovat. Ale jestli jste jako děti slyšeli ve zprávách o nějakém Escobarovi, pak vězte, že se konečně dozvíte víc.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 2. srpna 2017

Tak co, Myyno, budou látky?

Musela jsem to konečně rozseknout. Podobných otázek, jako je v nadpisu, dostávám několik do měsíce a těší mě. Těší mě moc. Proto jsem ještě před měsícem byla přesvědčená o tom, že ve vlastních látkách budu pokračovat.

Pak jsem si nalila čistého vína a přiznala si, že látky nejsou to ONO. Už jsem to tu psala několikrát, moje ambice je papírnictví, které bude postupně růst. Už na podzim, možná na konci léta, budou nové papírové produkty, které jsem ještě nikdy neměla v nabídce a to je to, co mě pohání. Látky to nejsou. Kdyby byly, už bychom měli dávno byt zavalený rolemi potištěné bavlny. Na to se znám moc dobře, a vím, co dokážu, když něco opravdu chci. 

Nezlobte se na mne kvůli tomu. Byla jsem liknavá, leckomu jsem už látky slíbila. 

Ale kdybyste se toho někdo chtěl ujmout a látky s mými vzory produkovat, financovat, skladovat, stříhat a expedovat, jsem otevřená spolupráci. Můžu dodávat vzor, ale tím bych skončila. Finanční vyrovnávání by pak bylo na vzájemné dohodě. Jednorázově, formou procent z prodeje, cokoliv. Předem ale upozorňuju, že bych očekávala absolutní volnost v tvorbě vzorů. Takže by to byla spolupráce dvou srdcařů, z nichž jeden naprosto respektuje mojí tvorbu a hlavně ji má rád a ví, co dělám. A ten druhý srdcař, já, by do své práce vložil maximum z toho, co se za ty roky už naučil. To je fér, zdá se mi.

Pokud byste o to někdo měl zájem, ozvěte se mi na můj e-mail jinochova@gmail.com. Díky!


pondělí 31. července 2017

Co se děje v Troji

Upřímně, neděje se tu skoro nic. Mám pocit, že naše čtvrť je bohem zapomenutá, a o hlavní atrakce se tu stará jenom zoo a botanická, o dobrou kavárnu nebo místo na snídani tady nezavadíte, ale přeci jen mě něco včera překvapilo.

A to už je co říct.

Před týdnem Martina vytáhl kamarád na jídlo do Food&Art zoony a v neděli jsme tam vyrazili na oběd. Moc mě to místo potěšilo, část budov, které zůstaly stát nevyužité po povodních před patnácti lety, znovu ožily a tohle já mám ráda a s radostí to podpořím.

Industriální nádech místu dávají masivní kovové konstrukce v areálu bývalého pivovaru, dojem bezprostřednosti a pohody v mých očích jednoznačně zajišťují jednoduché paletové stoly a posezení, zvenku doplněné záhony kytek. Prostě místo, kam se budu uchylovat ráda, i když to máme z domova asi dvacet minut pěšky.
Uvnitř najdete stánky s jídlem, pitím, sladkostmi, čerstvými džusy, venku si můžete polehat do hamak a i o pejsky je postaráno přísunem čerstvé vody.

Celé místo je v provozu od listopadu 2016, bohužel, mám ale pocit, že by mu měli pomoct nějakou větší propagací, protože ani my, místní, jsme o něm doteď nevěděli.

Art&Food zoona funguje o víkendech od 10-20 hod. (Škoda, že jenom do osmi, myslím, že to místo má i velký večerní potenciál.)









A když už jsem u toho jídla, hodně jsem si oblíbila nové bistro SmetanaQ na nábřeží, hned vedle FAMU. Interiér je moc hezky navržený, o svítidla se postarala BOMMA. Osobně doporučuji anglickou snídani a švestkový koláč. A taky mají nejlepší chai latté, jaký jsem zatím v Praze pila a věřte mi, vypila jsem jich už opravdu dost. V těsném závěsu je pak to z Bistra 8.



Famózní anglická snídaně a moje guilty pleasure, švestkový koláč (bohužel nebo bohudík ho nemají pokaždé).


Jak vám plynou prázdniny/dovolené/léto? Doufám, že se máte krásně. Já jsem si letos naplánovala mnohem víc akcí a výjezdů, než kdykoliv předtím. Všechny po Čechách, všechny většinou spíš krátké, ale o to intenzivnější mám dojmy a musím říct, že tento způsob léta se mi zdá naprosto vyhovující. Ještě nás s Martinem čeká týden v Krušných horách, v naprosto malebném domečku, na který se moc těším a na konci srpna pak jedu s kamarádkou na fesťák do Vroutku, což bude mazec, páč na fesťáku už jsem nebyla deset let.
Mezi tím sedím před počítačem a makám na kalendáři. Protože v září už musí být v troubě. Pardon, v tiskárně.

Mávám, zdravím a posílám pozitivní vibrace!