středa 13. prosince 2017

Posledních pár dní

Směju se všem všem, kdo se mě ptají, jak se připravuju na tradiční zimní odjezd. Moje příprava zatím skončila u koupeného průvodce (14 dní před odjezdem) a nákupem legín do letadla. Jo, a přidáním Galle do telefonu na seznam měst, u kterých sleduju počasí. Tím jsem skončila, protože se teď snažím hlavně včas zabalit objednávky a nepoplést adresní štítky. (Jo, to už se mi taky stalo.)

Proto bych taky chtěla poprosit, aby všichni, kdo chtěli do Vánoc něco z mého e-shopu, ať objednávku učiní do pátku 15. 12. V sekci Zlevněno jsou už i nástěnné kalendáře a vánoční papíry, nerada bych měla v lednu zásobu vánočních baličáků, které jsou k ničemu. Zásilkovna jede ještě pořád dobře a stíhá dodávat krásně, pošta se výrazně zpožďuje, ale zatím to snad dávají. Narozdíl od Zásilkovny nevidím tak přehledně, jestli všechno došlo. Nechávám si sice posílat na mail dodejky, ale lepší by bylo, kdyby byl někde seznam odeslaných zásilek a já se jenom mohla kouknout, jestli je to odškrtlý jako dodané.

O víkendu jsem si užila Dyzajn market, měla jsem parádní velké místo v Provozní budově, kde jsem mohla využít spoustu praktického prostoru. Velký zájem o moje zboží mi udělal obrovskou radost. Děkuju moc všem, kdo se stavili!





A krom balení a odesílání jsem stihla ještě první čtyři ilustrace pro knihu, která se chystá na příští rok. Bude od Kokozy a městští zahradníci a zahradnice se mají na co těšit. Tyhle čtyři ilustrace se musely stihnout rychle, protože půjdou na obálku. (Obálky se obvykle připravují ze všeho nejdřív.) Zbytek dodělám v lednu a moc se těším. Ze spolupráce s Kokozou mám obrovskou radost, ty ilustrace mě budou bavit a to je hrozně důležitý. A taky se mi moc líbí jejich poslání.



Jo a Galle je na Srí Lance. Bude to krásné, nikdy jsem tam nebyla a těším se jak malá. Tři týdny u moře, kde se dá i koupat, to se mi snad nikdy nestalo. Ve Španělsku se koupat nedalo. Na internetu budu, protože Martin musí pracovat (je neuvěřitelně pracovitý a zodpovědný), takže já se připravuju na cestovatelské blogování. A malování.

Užívejte si adventní dny, pečte, juchejte na vánočních besídkách a radujte se! Mávám a děkuju!

středa 6. prosince 2017

Strnad

Poslední letošní zakázka. Strnad, pro jednu zaběhnutou pražskou kavárnu. S paní majitelkou zatím ladíme poslední detaily, ale až bude všechno hotové, ráda dám na blog fotky přímo z místa činu.

Zatím jsem ve fázi těšení, jak to bude vypadat.

Původní akvarel.


Nakonec jsme ale zjistily, že pro potřeby kavárny bude lepší na větvi. Tak jsem domalovala větev a v počítači přesunula strnada ze země na strom.


A nakonec jednoduchá verze pro razítka. Strnad na kafi.



pondělí 4. prosince 2017

Tipy na dárky (nejen) z Ostravy

Konečně vysvitlo v pátek sluníčko natolik, že se dalo něco vyfotit. Tudíž se můžu podělit o úlovky z ostravského Meat Design Ostrava a třeba vás inspirovat k nákupu vánočního dárku. Pořád si totiž myslím, že podpora lokální produkce je strašně důležitá.
Samozřejmě to nesmí být na úkor kvality, ale já vám nekvalitní věci rozhodně představovat nebudu. Mám totiž štěstí na samé perly.

Jezuskote a Papidu, to jsou dvě krásky, kterých by si měli v Ostravě sakra vážit. Skoro vám je závidím, Ostraváci. Na Meat Design byly vedle sebe a já si pořídila krásný skicák (Papidu) a šampon na vlasy (Jezuskote).

Papidu se specializuje na papír, nápaditě recykluje zdánlivě nepotřebné zbytky, váže bločky, vyrábí přání, je prostě úžasná a hrozně se mi líbí, co dělá. Já jsem si od ní koupila malý vázaný skicák z jemně strukturovaného papíru.





Jezuskote, už z toho názvu jsem celá na měkko, stejně tak z jejího loga. Vyrábí přírodní kosmetiku. A parádně to má zabalený. Já si od října nemyju hlavu ničím jiným, než přírodním mýdlem na vlasy a tak jsem u ní pořídila bylinkově vonící mýdlo Lopuchový kořen pro sílu a růst.





Laskočas! Další talentované krásky, od kterých jsem nestihla koupit kytičku s eukalyptem, zato jsem dostala od holek z Dlouhé punčochy dáreček k narozeninám zabalený Láskočasem a přiznám se, že jsem měla dáreček celý týden na stole a těšila se tím balením, i když jsem byla napjatá, jak struna, co je uvnitř. Abych byla přesná, Láskočas je Lenka, ale u stánku ji vypomáhala Rožulka, jejíž nádherné fotky a díla sleduju už dlouho na Instagramu.




A tím přecházím plynule k Dlouhé punčoše, zatím putovnímu knihkupectví, s opravdu vytříbeným vkusem na knihy, především dětské. Holky mají našlápnuto i ke kamenné prodejně a to jim moc přeju, jsou to srdcařky a s výběrem knih si dávají sakra záležet. Dostala jsem od nich k narozeninám přenádherně ilustrovanou knížku Erik od výtvarníka a autora Shaun Tana, který patří mezi moje oblíbence. Děkuju Zuzko a Marcelo!






Autorské hračky Andrey Tachezy mají duši. A uši. Některé. Můj vlněný mini pipi má krásná křidýlka a ladí mi k opičce Matyldě, kterou jsem u Andrey ulovila loni. Miluju Andreiny hračky, její nápady, ruční zpracování, materiál. Co na tom, že jsem velká holka, z jejích hraček mám radost jako malá. Když bych jela na pustý ostrov, Matylda a Pipouš jedou se mnou.




Moje utrácení skončilo poslední den velkým temně modrým vlněným šáloplédem od Filipa Kubáka z tkalcovny Strmilov. Přísahám na holý pupek, že už týden nic jiného přes kabát a bundu nenosím! Hřeje to, ladí to, chumlá to. Díky za tyhle přírodní dary, vlna je nejvíc. (Kašlete na akryl, prosím vás, investovat do vlny se mnohonásobně vyplatí.) (A polyester jakbysmet, nekupujte to. Fujky.)




A ještě si neodpustím jeden tip na dárek a tím jsou utěrky z autorské látky mojí milované Ema Mamisu. Absolutně úžasný materiál, něžné emomisí vzory a precizní práce. Líbí se mi moc!



Tak to jsou moje letošní tipy (nejen) z Ostravy a ještě si příští týden dovolím pokračovat těmi kosmetickými, které jsem nakoupila na báječné akci Green Beauty Market, ozkoušela a díky tomu o nich teď můžu i něco napsat.

sobota 2. prosince 2017

Viděla jsem... vol. LXXVI - Stranger Things 2

Pro fanoušky loňské kultovky Stranger Things je letošní druhá série povinností. Ledasco se tam objasní, ledasco získá pevné kontury a možná přijdete trochu o to tajemno, které obestíralo celou jedničku.

Šuplíček "fantasy", oddíl "drama", kolonka "bubáci".

Dvojka je mnohem pragmatičtější, popisnější, děti o rok dva starší a El už není zdaleka tak rozkošná.

Ale pořád je to počertech dobrý seriál s prima atmoškou a tentokrát naprosto jasnýma bubákama v podobě Demogorgon dogs alias Demodogs. Jak by řekl Dustin. (Asi nejvtipnější postava seriálu.)

Winoně Ryder to pořád sluší a bezvadně hraje. Fakt mě baví. Dětští herci jsou opět super, šerif je klaďas až na půdu a shnilé dýně opravdu hnusné. Jo a z představitele malého Willa roste, myslím, dost velkej fešák.

Dvojka se mi prostě líbila, ale jednička mi připadala o dost lepší. I když byly chvíle, kdy jsem se i tentokrát regulérně bála (to pak sahám po mobilu a projíždím Instagram, jako by nic.)

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 29. listopadu 2017

Milá paní Daisy

Milá paní Daisy,

dovolte mi krátké psaní, neboť jste mi zůstala tak dlouho utajena... A teď když sbírám Vaše knihy a střípky Vašeho života, kousek po kousku dohromady, jsem překvapená, jak bylo vůbec možné Vás minout?
Včera jsem viděla Vaše ilustrace v reálu a byl to zážitek. Ty barvy, ta technika! To, že jste se nikdy nebála jít proti proudu a být jiná, je tak vzácné. Vrstvy barev, kouzelné tahy vším možným náčiním, vrypy a škrábance, které dávají Vašim ilustracím kompaktnost, černé linky tuší, věty a příběhy, co by mne nikdy nenapadly, to všechno obdivuji do posledního detailu. Není divu, že Vás děti tak milují.

Děkuji, milá paní Daisy! Jste mojí hrdinkou.

Už navždy vaše věrná Myyna.





















Výstava ilustrací a maleb Daisy Mrázkové je věru kouzelná. Ve Ville Pellé, až do 28. 1. 2018.

pondělí 27. listopadu 2017

Díky, Ostravo !!!

S jistým zpožděním, ale přece. Víkend strávený v ostravském Dole Hlubina byl stejně příjemný jako loni, i když tentokrát jsem tam neměla soulmates Báru s Lenkou, ale pro změnu mojí ilustrátorskou guru Andreu Tachezy, kterou mám tu čest nazývat kamarádkou. Taky jsem se konečně setkala se Zuzkou a Marcelou z Dlouhé punčochy, poznala realizační team pořadu České televize Bydlet jako... (díl Bydlet jako v továrně znám zpaměti, díky obrazovce, kterou jsem měla celý den na očích, hi hi) a báječné ženy z Verzone, které doufám ještě někdy potkám, protože byly moc fajn.

Díky za nákupy, moji milí! I když na vánoční papír nebyl ještě evidentně čas, zbytek zboží mi mizel před očima a z toho mám velkou radost.

Díky i partičce, která připravuje Meat Design Ostrava, neměla bych žádnou připomínku, kdyby bylo zajištěno trochu víc pohodlí pro prodejce, kteří se po skončení akce hladoví a unavení řítili do food zóny, aby vzápětí ostrouhali, buď díky nekompromisní ochrance, která nás nechtěla vpustit do budovy a nebo, když jsme se tam přece jen probojovali, téměř vyjedeným menu. Ale pravda je, že jsme se s Andreou probojovaly pokaždé a pokaždé něco ulovily, i když by to šlo určitě udělat důstojněji.

Nicméně, nemám ve zvyku si moc stěžovat, navíc tuším, že realizace celé akce musí být neuvěřitelně náročná, takže smekám a děkuju. Doufám, že příští rok se tam znovu ukážu.

Přemýšlela jsem, čím jsou zákazníci v Praze a Ostravě jiní a připadá mi, že se zas až tak neliší, až na jednu maličkost. V Ostravě jsou přeci jen méně uspěchaní. Ale je to jen můj osobní, a dost možná zkreslený, dojem. Též se mi moc líbí, jak chodíte pěkně v Ostravě oblékaní. Jste šik!

No a díky i milé paní Šá za šampíčko a bábovčičku. To bylo! Ta byla! Mňam!

A poslední děkovačka patří Soně Malinové, která nám poskytla ze čtvrtka na pátek azyl u sebe doma, neboť jsem špatně rezervovala ubytování a měly jsme s Andreou zařízený hotel až od pátku. Ehm. No, bez komentáře. Ale díky tomu jsem viděla opravdu krásný Sonin domeček, zařízený tak mile a lidsky, že jsem potichu zatoužila mít také takový, s almárkama z bazarů, dřevěnou podlahou a s grafikama mých přátel a známých po stěnách. Jo jo, to by se mi líbilo.

Přivezla jsem si pár špatných fotek z mobilu a něco malo krásných věcí nakoupila, ale to zas příště.


Dolní oblast Vítkovice je moje srdcovka.

První den, čerstvá, natěšená, plná energie. Jo jo, za tuhle fotku se mi odhlásilo pár lidí ze soukromého instagramu a já říkám: "Jo! Běžte a už se, prosím vás, nevracejte!"





Bella nebo možná Bela.



Když vás vyhazujou od baru, objednejte si toho co nejvíc najednou!

Alkoholová infúze. Jako, fuj plast, ale vypadá to stylově, ne?

Na gin&tonic příště raději do kavárny Maryčka... Ne, že by kluci na baru v Meat Food nebyli fajn, ale ten cenový rozdíl mě krapet naprdnul.

Kdybyste potřebovali poradit, jak se oblékat, tak tuhle knížku si rozhodně nekupujte. Ale musím říct, že nám po ránu v kavárně hodně zvedla náladu.

Nejlepší lenochodi on Andrey. Hebčí a sympatičtější parťáky nenajdete.

A tohle? Tohle bylo nejvíc. Naprosto jsem baštila francouzského šéfíka bistra La Petite Conversation a poslední den se téměř dojetím rozbrečela (ano, byla jsem unavená) nad tím neuvěřitelně vtipým vyřešením patové situace v levém dolním rohu tabule.

Bublinky a bábovka od báječné paní Šá.


Tak za 14 dní na Dyzajn marketu, jo? Akce je tady (KLIK).

P. S. Ach bože, úplně jsem zapomněla na setkání s Láskočas a Rožulkou! Holky, to bylo krásné!