středa 15. srpna 2018

Rozvrh hodin a samolepky na zavařeniny

Uf. No je to tak, za chvíli je po prázdninách. Tak já nevim, ačkoliv do školy nechodím, stejně mě chytá nějaká nostalgie. Tak jsem pro hladký průběh a barevnější dny v tom zářijovém chaosu udělala rozvrhy hodin. Jak je u mne zvykem, je univerzální, nejen pro školáky.

Je na něm celý týden a časové rozpětí od 7.00 do 19.00. Já v něm mám vypsané svoje oblíbené cvičební lekce, abych to nemusela hledat pořád na netu a měla přehled, co se kdy cvičí, když mám čas.

Velikost je to A4 a vejdou se do něj snad všechny aktivity, školní výuka, kroužky...





A další praktickou věcí jsou samolepky na zavařeniny, sklenice, kořenky, šťávy, likéry...
Jsou papírové, dají se krásně popsat tužkou, lihovou fixou, gelovým perem, čímkoliv myslím a je jich na archu A4 třináct. Jenom pozor, ať si to nerozmáznete, doporučuju nejdřív napsat, nechat zaschnout a pak lepit. Opatrně, ať to nemá bublinky, nálepky jsou tvarované.




Kdo máte zájem o newsletter s nepravidelnými novinkami, můžete se zaregistrovat v patičce e-shopu. Dá se pak i jednoduše odhlásit, kdyby vás to přestalo bavit.

pondělí 13. srpna 2018

Jak se hubne po čtyřicítce? Část II.

Evidentně vás to zaujalo. Jak se hubne po čtyřicítce.

Aji jste mi psaly a ptaly se. Článek je třetí druhý nejčtenější v celé šestileté historii mého blogu. Možná jste čekaly, že uvidíte fotky před a po, já nevím, ale tipla bych si, že vás to spíš asi taky trápí. I pochvalu jsem dostala, že se nebojím přiznat, že mi záleží na tom, jak vypadám. Inu, ale mě to připadá normální.

To neva.

Ale chtěla jsem napsat, že s tím vnitřně třeba taky bojujete, možná proto se spousta holek na ten článek vrhla a chtěla se dozvědět co s tím, jak to prolomit. A moc se toho nedozvěděly, nevěděla jsem, že to někoho bude tak zajímat.

A tak píšu pokračování.

Nechci, aby to byly nějaký rady nebo moudra. Každá jsme jiná, jedinečná. Můžu vám jenom zprostředkovat skrz blog moje vlastní zkušenosti, to, co jsem si zatím odžila a vypozorovala sama na sobě.

Základ je pořád stejný. Cvičení je jenom 20 % procent úspěchu, zbytek (bohužel) leží ve stravě. Takže i ženská pohybově zdatná, pokud blbě jí, nemusí na ní ten pohyb být vůbec vidět. Vezměte si třeba chudáky pošťačky, nevím, jak u vás, ale u nás to žádné modelky nejsou a to denně nachodí spousty kilometrů se zátěží, ale mají nepravidelnou stravu a málo pijou, takže je jejich metabolismus "odměňuje" stagnací a ukládáním. Tak to byl jenom ilustrační příklad toho, že strava je základ. A ačkoliv jsem o tom kdysi načetla spoustu literatury, stejně jsem tu chybu udělala a přestala tenhle základ vnímat. A proto jsem se dostala k výživové poradkyni.

Co je teda potřeba?

Pít. Jakkoliv je to teď třeba zase téma, o kterém se mluví, že pití není až tak důležité, já tvrdím, že pít je fakt potřeba a rozdíly, kdy nepiju a piju, vidím naprosto zřetelně. Piju dva až tři litry vody denně po malých sklenicích. Kupte si hezkou karafu třeba, vymačkejte si do toho limetu nebo si do vody natrhejte lístky máty, meduňky, rýmovníku... Ať je to hezké na pohled, ať vás těší si tu voňavou vodu nalít a vypít ji.

Jím každé dvě až tři hodiny. Nevěřily byste, jaké krátkodobé panice jsem propadla, když jsem se před více než měsícem učila jíst takhle často. Já, zvyklá jíst dvakrát denně, já, která jsem prakticky téměř deset let nevečeřela (a stejně to nakonec nepomáhalo), jsem najednou musela začít přijímat dvakrát tolik jídla. A bála jsem se strašně moc, že budu tloustnout. Nestalo se. Děje se pravý opak. A je to přesně o tom, CO jím. Nekoukám třeba na minutu přesně, abych v tu a tu dobu něco snědla. Prostě jsou zhruba dvě až tři hodiny po posledním jídle, tak šup, něco (co smím) si dám. Když jsem ve městě, beru si na cestu jako svačinu smoothie pitíčka z Lidlu. A nebo ovoce. Porce vždycky jenom do hrsti (člověk by nevěřil, kolik se toho do tý hrsti dá kolikrát nacpat).

Naučila jsem se jíst bílkoviny. Naše strava je převapivě strašně chudá na kvalitní bílkoviny. Případně je utopíme v přílohách. Naučila jsem se dát si jako přílohu vždycky jenom zeleninu. Jde to, přílohy jako takové jsem vynechala už dávno, pečivo u nás nenajdete několik let, knedlíky nedělám, těstoviny nijak zvlášť nemusím, jenom tu rýži jsem si nemohla odpustit. Teď ji teda zatím můžu jenom dvakrát týdně a pouze basmati nebo neloupanou. Ale jedu pořád zeleninu a abych nemusela jíst často hovězí nebo drůbeží (asi vás nepřekvapí, že vepřík je ze své podstaty zcela nevhodná potravina), jíme doma ryby, ryby, ryby a naštěstí nám to chutná, to už máme zažité. Já si obecně myslím, že jíst často maso (krom ryb) není dobré, jednou týdně to bohatě stačí, ono to zatěžuje trávicí systém, je z toho spousta zbytků ve střevech a to jim nedělá vůbec dobře, naopak rybí maso je ideál. Pro vegetariány je vhodný třeba Šmakoun, tempeh nebo soju bych moc nedoporučovala (i když tempeh mi tak strašně chutná), soja váže těžké kovy v půdě, dokáže to opravdu mocně nasát do sebe a nepustit. Tak na to pozor. Zeleniny jím co hrdlo ráčí a velikost masa by měla odpovídat velikosti dlaně, v případě ryby je to dlaň i s prstama (hurá!). Pokud si udělám jídlo s přílohou, což už smím dvakrát týdně, je to rýže nebo čočka nebo pohanka, vždycky jenom maximálně 4 polévkové lžíce před vařením a žádné maso k tomu. Pěkně se zeleninou. Dávám tělu oddych.

Na začátku jsem měla nakázáno jíst hodně jogurtů a tvarohu (v podstatě třikrát denně), ale ukázalo se, že mi to moc nesvědčí, takže tvaroh jím jenom k snídani (půlka vaničky odtučněného) a jinak na to prdím, vápník je i v určitých druzích zeleniny, takže tělo dostane, co potřebuje.

Vajíčka? No, bílky kolik hrdlo ráčí a celé vejce tak maximálně jednou týdně. Jedno. Žloutek je čistý tuk a v hubnoucí fázi by nepotěšil.

Tvaroh, hummus, bio pomazánky ze zeleniny, uzený losos...., vždycky maximálně 100 g. Bože, ty malé porce, to mě naučilo jíst každé dvě hodiny v podstatě hned! A v mezičase, pokud mám hlad, tak jím zeleninu. Mám neuvěřitelnou spotřebu cherry rajčat a paprik.

Až se vám to začne hýbat, váha, míry, u někoho to přijde třeba dřív, u někoho později, já čekala 6 týdnů, tak to jednak oslavte a druhak se držte. Když budete od začátku cvičit nějaké kardio, budete odměněni ještě dobrým pocitem. A taky skvělou kondicí.

A dál? Co bude dál? No až se dostanu do toho oblečení, do kterého jsem se chtěla dostat, tak je vyhráno. Tělo se naučilo normálně fungovat, nezadržovat vodu, budu jíst v malých porcích a často, budu si umět vyvážit příjem bílkoviny a sacharidů, inu, teď už budu moct jíst, co budu chtít, ale stále s vědomím, že všeho s mírou. Budu vědět přesně kolik a čeho a kdy můžu sníst a taky budu vědět, když mi něco nesedne. Budu to cítit. Tělo si řekne, protože jsem ho několik měsíců hýčkala a ono se na to docela dobře zvyká. Pokud spadnu do špatné stravy znovu, dostaví se velmi nepříjemný stav a tomu stavu říkám časová smyčka. Najednou budu zase na začátku. To chci? Ne. Ale dám si za půl roku (můj odhad) tiramisu, s chutí a ne večer. A dám si ho jenom trochu, protože to bude stačit.

Akorát, že teď si musím pořád připomínat, že můj problém nejsou nahromaděné tuky, ale uplně zblblej metabolismus. Vrátím mu řád.

Tak takhle to mám. A s tímhle přístupem na jojo efekt nevěřím.

Já pořád říkám, že jsem životní optimistka!

P.S. Jako, jo, přiznávám, že to teď není žádná hitparáda, o víkendu jsem na mamčiných narozeninách musela vynechat dort, nedám si zmrzlinu, jarní závitky nebo jakýkoliv milovaný vietnamský jídlo, ale je to jenom na chvíli, půlrok uteče jako voda a já myslím, že to za to stojí. A taky si nechci stěžovat, furt mám dost příjemných možností.


sobota 11. srpna 2018

Viděla jsem... vol. C - Dívka ve vlaku

Svoje filmové okénko nekončím zrovna velkou peckou, ale myslím si, že Emily Blunt předvedla opravdu slušný výkon a proto vám Dívku ve vlaku doporučím. Na nekompromisním serveru csfd.cz se sice snímek nedostal ani do červených, ale to je jedno.

Šuplíček "krimi", "oddíl "psychologické", kolonka "jak pít víno ve vlaku tak, aby si toho nikdo nevšiml".

Máme tu pár dvojic. Ukázkovou rodinku, depresivní nymfomanku, pruďase, zhrzenou alkoholičku, fešného doktora (navíc původem z Venezuely, uuuuuuu). No a jeden s druhým (třetím, čtvrtým...) mají tak trochu co do činění. A pak jedna postava zmizí a alkoholička, ačkoliv se fakt snaží, má hroznou smůlu. Ty výpadky paměti jsou děsně nebezpečný.

Kdo to udělal?

Pokud jsem se někdy s počítáním nesekla (jako že nejspíš jo), doporučila jsem vám tu 100 filmů a seriálů v rozmezí necelých tří let. Tímto tedy moje rubrika končí, stejně jako kdysi skončila na stovce rubrika hudební. Co bude dál nevím, uvidím.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 8. srpna 2018

Týdenní plánovač

A je po roce zase tu. Zítra to bude přesně rok, co jsem dala do e-shopu první verzi Týdenního plánovače s magnetkama.
Letošní je skoro stejný, možná má hravější design. Digitální font jsem vyměnila za moje vlastní písmenka, štětcem psaná a i letos má 4 magnetky v ceně. Změna je v balení, plánovače už nebudu balit dárkově do krabic jako loni, protože ne všechny krabice dorazily od dopravců v reprezentativním stavu (narozdíl od plánovačů, těm se nic nestalo, ale krabice byly pomuchlaný). Což je výhoda, protože letošní plánovače jsou tím pádem levnější.

Plánovač má zase různé dekory na listech, tentokrát jsou to japonské azalky s okrasným pryskyřníkem, pivoňky, bylinky a sléz pyžmový s eukalyptem (tomuhle dekoru říkám pyžamkový, vždycky, když se na něj podívám, tak se mi vybaví, nevím proč, babiččina noční košile).

Plánovače najdete tu (KLIK).






Další věc, kterou bych vám chtěla napsat je ta, že jsem se pustila už konečně do newsletteru. K odběru novinek se můžete přihlásit v patičce e-shopu, kam zadáte jenom svojí mailovou adresu a pak vám přijde potvrzení do mailu, že jste se registrovali. Newsletter bude nepravidlený, ale o to víc si ho budu užívat a snažit se, aby byl hezky udělaný. Bohužel, služba, kterou jsem pro newsletter vybrala, je gmailem vyhodnocována jako spam (ačkoliv je to nejpoužívanější nástroj na tvorbu newsletterů), takže pokud vám po přihlášení potvrzení do mailu nepřijde, podívejte se do spamů, jestli není tam.

Patička e-shopu a jednoduché přihlášení k odběru bájmíních novinek.
Ještě čekám, až bude hotový Rodinný týdenní plánovač, což by mělo trvat zhruba týden, a pak odešlu historicky první mail s novinkami všem registrovaným zákazníkům.

Krásný den přeji!

pondělí 6. srpna 2018

Jak se hubne po čtyřicítce?

Blbě.

Že se všechno tak nějak zpomaluje, a už nestačí týden nevečeřet a je to zase pořádku, jsem si všimla tak dva roky zpátky. A začalo mi to dělat starosti, protože strašně ráda jím a piju a jsem veskrze požitkář. Na druhou stranu nepatřím k těm šťastlivcům, co dokážou mávnout rukou a říct, že v jejich věku už nějaký to kilo navíc neřeší, jsem přesný opak, dost mi záleží na tom, jak vypadám a vždycky to tak bylo. Prostě to tak mám a je to nejspíš proto, že mám hrozně ráda pohyb a každý kilo navíc mi v tom pohybu pak překáží.

K tomu všemu máme po přeslici takové rodinné zlato.

A tím je náš zadek.

Když se podíváte na ženy našeho rodu, bude vám to naprosto jasné, kam naše kila navíc kráčí ("Quo vadis, kila má?" "Do zadku, do zadku, princezno..."). Na jednu stranu je to výhoda, mohlo by být mnohem hůř, na druhou stranu ale dochází logicky k tomu, že se vám od štíhlého pasu dolů (od střední mám kolem pasu prakticky furt stejně) zhoršuje lymfatický oběh a zadržujete vodu. A když to necháte dojít příliš daleko, pak je ta cesta zpět dost náročná.

A tím si právě procházím. Už měsíc a půl jsem pod kontrolou výživové poradkyně, už měsíc a půl mám řízenou dietu na míru a ačkoliv si všichni, kdo mě osobně znají, klepou na čelo, já vím svý a vím, že dělám správně. Bohužel, vzhledem k mojí netrpělivosti jsem si prošla už i mocnou krizí, kdy jsem měla chuť se vším praštit, protože se měsíc naprosto nic nedělo, chápejte, měsíc, to je strašně dlouhá doba, má to odsejpat, dít se něco hned... jedem, jedem, jedem! Ech, Střelec v ohni, prostě.

Takže, jestli si něčím takovým procházíte a je vám kolem čtyřiceti, nevzdávejte to, dejte svému tělu čas, ono to zvládne, ale je už prostě kapku pomalejší, než bývalo.
Já jsem ke všemu objevila báječné cvičení H.E.A.T., což je hodinová chůze do rytmu hudby, řízená lektorkou, a můžu vám říct, že jsem nikdy z žádného cvičení neodcházela tak durch mokrá, jako pokaždé odcházím z tělocvičny po heatu (ten češtin!). A teď si všichni ti uplně přirození a přírodní pohodáři, co mají ve všem tak strašně jasno, klepou na čelo podruhý a říkají si, že to se radši projdou v lese. Ano, jděte. A já jdu do tělocvičny, protože v lese já se nikdy takhle nerozjedu.

Ale varuju předem, H.E.A.T. je pro lidi, co milujou pohyb. Garantuju vám tryskání endorfinů i ušima a báječnou náladu. Pohyb miluju, potřebuju ho k životu jako vodu, takže jsem fakt spoko. Ke všemu jsem začala jíst víc bílkovin, protože musím, a minimum sacharidů, protože nesmim, čímž jsem si zajistila opravdu téměř nekonečný příval energie, pokud se tedy zrovna nevztekám, že mi to hubnutí, potažmo zbavování se zadržené vody, nejde.

Čímž přecházím rafinovaným oslím můstem k jedné věci, kterou bych vám chtěla představit, pokud vám záleží na energii. I když tentokrát se to týká energie místa, kde žijeme, tedy domova. Moje výtvarnická kolegyně Bára z Nikolajky ilustrovala knížku Olgy Buškové Domov jako talíř, která právě sbírá na Hithitu peníze, aby mohla vyjít. Dostala jsem k pročtení rukopis, protože my výtvarnice si většinou pomáháme a já tímto holkám moc děkuju za důvěru, čtení to bylo zajímavé, ledasco by se u nás doma ještě dalo změnit, aby energie našeho domova mohla lépe dýchat. Bylo to poučné čtení. Olga, která knihu napsala, se zabývá Feng Shui, ilustrátorka Bára je pak specifická svojí měkkou linkou, rozpoznatelným letteringem a střídností barev. Pokud projekt podpoříte, pomůžete vzniknout příjemné knize, která vás provede správným zařízením bytu tak, abyste se v něm cítili co nejlépe. Poradí, dá tipy, bude vám laskavým pomocníkem a rádcem. Jestli knihu na Hithitu podpořím i já? Jistě, právě jdu na to!

https://www.hithit.com/cs/project/5106/domov-jako-talir-kniha-plna-radosti-na-domaci-pohodu




sobota 28. července 2018

Viděla jsem... vol. XCIX - Tomb Rider

Původně jsem si myslela, že vám budu doporučovat novou verzi filmu Tomb Raider, kde si letos zahrála legendární Laru Croft moje oblíbená Alicia Vicander (počítačová hra Tomb Rider byla jednu dobu velmi populární), ale bohužel musím konstatovat, že doporučuju spíš verzi z roku 2001 s Angelinou Jolie, která byla jednak mnohem přesvědčivější v roli tak trochu šílené a pohádkově bohaté archeoložky a druhak se celým snímkem line neuvěřitelně parádní soundtrack.

Což se v tomhle případě říct nedá.

Šuplíček "akční", oddíl "fantasy", kolonka "visím, visíš, visíme".

Začátek byl velmi slibný, scéna s honičkou na kolech v centru Londýna mne vyloženě bavila, ale velmi brzy se to překlopilo v poměrně vyumělkovanou slátaninu a rozhodě tomu nepomohl ani prkenný tatínek, obsazený Dominicem Westem.

Určitě ale stojí za zmínku, že Vikander musela kvůli natáčení podstoupit velmi náročný trénink a nabrala neuvěřitelné množství svalové hmoty. Vzhledem k tomu, že ve filmu furt někde visí, byly nějaký ty svaly asi dost potřeba.

Za Kristin Scott Thomas děkuji.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 25. července 2018

Citová investice

V pondělí jsem nějak na blogu neměla co říct. Vrátili jsme se z Teplic a mě to vždycky hrozně sebere. Ne, že bych se tam chtěla hned teď vrátit, to ani náhodou, máme v Praze hezký život, ale miluju tamnější honosnou prvorepublikovou architekturu a nedokážu přenést přes srdce, že se ztrácí. Věděli jste, že na počátku 20. století měli Teplice druhou nejpočetnější židovskou komunitu v Čechách? No. Hm, měli. A podle toho ty domy taky vypadají. Jsou jedny z nejkrásnějších, nejhonosnějších a nejelegantnějších, co jsem kdy viděla. Mají jména, velké zahrady, terasy s mohutnými sloupy, balkóny tvarované do oblouku, zimní zahrady, obrovská okna. Uvnitř těch domů jsou do teď funkční zašupovací dveře do salónů, vestavěný nábytek, kachlová kamna, jasanová obložení, kazetové stropy. Židé z Teplic vlastnili sklárny, keramické závody a bůhvíco ještě.

A teď. Buď se to rozpadá, jako náš barák (tedy, rodina vlastní jenom půlku a v tom je kámen úrazu) nebo to přetřou na nějakou echt nevkusnou barvu, omlátěj štuky, protože kdo by se s tim opravoval, vymění špaletová okna za plasty, dřevěné a parketové podlahy překryjou laminem, vymlátěj původní dlažby, na dokonale tvarované fasády nabouchaj řvavý reklamy, na zahradách zničej altány a trávu a daj tam zámkovou dlažbu, aby se tam dalo parkovat.

Beru to velmi osobně a velmi tragicky. Chce se mi na lidi řvát, že jsou barbaři a nic nechápou. Upřímně by mne zajímalo, proč to tak mám.

Takže pokaždý, když se vrátím, potřebuju to pár dní rozdejchat, uklidnit se, zajít si na jógu a uvědomit si, že vše je pomíjivé a že je důležité jen to, co je stálé a to stálé je ve mně. Učení jógy léčí, tedy v mém případě rozhodně. Teď už jsem schopná o tom aspoň něco napsat.

A teď k něčemu pozitivnímu, klasický středeční "newsletter" o tom, co je právě hot v mém e-shopu.

Pivoňkovým produktům jsem zařídila další sourozence. Balicí papír a trhací blok aka dopisní papír, protože když k tomu přidáte pivoňkové obálky, rázem máte krásný set na psaní liebesbriefů.

Na srpen se chystají (se chystají... prdlajs, já je chystám!) pracovní týdenní plánovače, rozvrh hodin a vymýšlím, jak pojmout rodinný plánovač, aby to bylo v univerzálním trhacím bloku a ne jako kalendář, který už nestihnu udělat (damn it! pokaždý, když to píšu, jsem na sebe trochu naštvaná, ale ano, odpouštím si, ale stejně se trochu štvu). Včera už jsem to asi vymyslela, dost se mi ten systém líbí, tak snad se bude líbit i vám.







středa 18. července 2018

Pexeso s květinami

Celý dlouhý rok uběhl od posledního nového pexesa! Uzrál čas na další, které jsem chtěla udělat už dávno. S květinama. Je to takový mix od květin, přes byliny až po stromy.

Tehle rok jsem už nechala dělat pexesa v tiskárně a přešla na úplně jiný papír (ten papír voní, ale ne jako normální papír, to je uplně jiná vůně, nechápu to). Ten papír má gramáž 320 g/m3 a vysoký volumen, takže je to opravdu pořádný kus hmoty. U poslední vytištěné várky jsem byla jednou zákaznicí mile upozorněná, že na pexesu nedrží laminace a pak jsem si toho začala všímat i já. Ono to není na první pohled patrné, musíte po zalaminování pexeso lehce prohnout, abyste si všimli, že se to odlupuje.

Takže jsem zrušila laminaci na přání, protože kvůli plastovému potahu měnit papír nebudu. A upřímně, stejně mi přišlo líto, že tak krásný papír musím čas od času hodit do laminovačky a tím tu jeho krásu uplně zabít.

Všechny pexesa, kromě valencijských domečků mají stejnou zadní stranu. Takže je můžete vzájemně kombinovat. Časem nechám udělat na nový papír i pexeso s kameny a sukulenty, které je z toho důvodu momentálně v e-shopu nedostupné. Nedá se to udělat všechno najednou, protožeby to bylo drahý.

K pexesu jsem udělala ještě tisk na A4.

Pexesa najedete tu (KLIK) a tisk tady (KLIK).









pondělí 16. července 2018

Kosmetické okénko, tralala

Chci se s vámi po delší době opět podělit o úlovky z vod přírodní kosmetiky a o jeden přešlap. A jako obvykle podotýkám, že nejsem odborník na kosmetiku, ale jsem zmlsaná jak koza a moje pleť je kvůli mnoha letům na kortikoidových mastích (ekzem) tak citlivá, až hanba, a musím pečlivě vybírat, co si na svůj ctěný ksichtík natřu. Takže když se stane, že mému obličeji něco vyhovuje, je to svátek a ráda se o to podělím s ostatními.

Lovím kosmetiku ve značkách, které se honosí názvem přírodní. Za roky experimentů se mi tenhle druh kosmetiky osvědčil nejvíc. Určitě mezi ní nepatří krémy dělané doma na koleni, na to můžu rovnou zapomenout, ale citlivý výběr ingrediencí, bylinkové extrakty a kvalitní konzervanty, to je to, oč v mém případě běží.

Jo a trvám na tom, že to musí krásně vonět.

Tak tady máme ty poklady.

Čarovný mlýn

 
Mýdla od čarodějky Karolinky z Čarovného mlýna používám roky. Myslím, že to byla první značka přírodních mýdel, která si získala mojí důvěru. Začala jsem mýdlem Tajemný orient a časem výběr rozšířila a přidala ještě mýdla na vlasy. Ty používám rok, respektive v září to bude rok, kdy jsem si začala vlasy umývat mýdlem k tomu určeným a už bych neměnila. Po letech mám zpátky svoje vlasy a když jsem si na jaře nechala u kadeřnice umýt hlavu běžnou chemickou srajdou, nemohla jsem pak uvěřit tomu rozdílu. Pocit, že mám na hlavě poletující cosi, co vůbec nic neváží, mi neudělal vůbec dobře.

Vřele doporučuju i Karolinky instagramový účet, kde se erudovaně rozepisuje o kosmetice, kterou vyrábí a taky o jídle, protože ho miluje. A já miluju jí.

Natura Siberica 


Před měsícem jsem v Krumlově koupila kosmetiku Natura Siberica, kterou jsem statečně bojkotovala dlouhá léta, poněvadž mi přišlo hrozně pitomý, jak české kosmetické "influencerky" jak na povel všechny ve stejnou dobu začaly chválit tuhle přírodní kosmetiku, protože se Natura Siberica rozhodla spolupracovat s blogerkami. Podle mě moc tlačili (oni i ony) na pilu a já z toho byla otrávená jak káva od Maryšky.
Tlačení na pilu polevilo a já jsem konečně byla schopná zkrotit svojí vzpurnou povahu a něco si od téhle značky koupit. Strašně moc chválím balení, mají to fakt pěkný a strašně moc chválím i obsah. Mám pleťové sérum a sérum na oči ze série Caviar, obě nejen parádně voní, ale i příjemně vyhlazují a zpěvňují.
K tomu jsem pořídila i antiage masku, je klasická hutná krémová, budete po ní mít pleť jak dětskou prdelku. Za mě palec nahoru.

Soap. 


Pokud milujete mýdla, pak nemůžu nevzpomenout luxusně voňavé klenoty od kamarádky Heleny Heinz, která založila značku Soap. Zbožňuju je!

Biorythme 


Co zachraňuje hyperaktivní osobu v letních vedrech? Přírodní deodorant od Biorythme. Přestaňte už prosím vás na sebe patlat tu hrůzu, co vám ucpe kde co, obsahuje hliník a je zdraví nebezpečná, když můžete sáhnout bez obav po téhle bombě. Udělejte to pro sebe, prosím.
Já jsem opravdu hyperaktivní, nevydržím v klidu a patnáct hodin denně dělám čtyři věci najednou. Taky hodně sportuju. A tenhle deoš je můj denodenní přítel, co mě nenechá ve štychu, ani když ze mě crčí pot po lekci H.E.A.T. (btw. moje nová vášeň). Mám ráda jemnou vůni Růžové zahrady, ale u Anety, která kosmetiku vyrábí a sakra ví, co dělá, si můžete vybrat i z jiných vůní.

A dnes večer sledujte bájmíní facebook, protože spustím jednu super letní soutěž právě o přírodně kosmetické produkty, tak zůstaňte naladěni!

A ten přešlap? Jste zvědaví? Tak já vám ušetřím krásných asi tisíc třista korun, chcete? To jsem si totiž takhle na letišti v březnu, cestou z Indonésie, koupila zase něco na řasy. Ano, na řasy, kterých mám všehovšudy na jednom oku pět a na druhém sedm. A protože kosmetiku Elizabeth Arden mám docela ráda, pořídila jsem si za nesmyslný peníz gel Prevage na řasy.

Uplně zbytečně.

Kdybyste měli (nebo spíš měly) trable s řasama, buďte od tý dobroty, kupte si radši ricinový olej, jo?





neděle 15. července 2018

Viděla jsem... vol. XCVIII - Neposlušnost

Rachel Weisz nestárne, zajímalo by mne, jak to dělá. Naposledy jsem ji viděla ve skvělém Světle mezi oceány a ani teď nezklamala.

Šuplíček "drama", oddíl "víra", kolonka "ženy".

Nesposlušnost vás nechá nepatrně nahlédnout do složitých pravidel ortodoxní židovské komunity, kde se jakékoliv vymykání normálu zavrhuje bez pardonu. Je uplně jedno, co cítíte a že každý je individualita, víra je vždy na prvním místě.
A do toho všeho přijíždí po letech zpět úspěšná fotografka, aby vyřídila pozůstalost svého otce rabína. Potkává svojí dávnou lásku a je z toho průser, protože ta láska je vdaná žena.

Vkusně natočený příběh se zvláštním koncem.

Zdroj www.csfd.cz
Zdroj www.csfd.cz