čtvrtek 28. května 2015

Pojďte, budeme si hrát!

Na facebooku už jsem propíchla, že kolekci nikaragujského ovoce jsem dodělala ještě před Barcelonou, protože mi nic jiného nezbylo. A nakonec jsem za to moc ráda. Teď už je celá sbírka v mojí dvorní tiskárně a doufám, že se o ní dobře postarají.

Minule, u ptačí kolekce, padl nápad na pexeso, ale zdálo se mi, že je těch motivů přece jen ještě málo. S deseti druhy středoamerického ovoce už to má větší smysl, a tak jsem to pěkně poskládala do čtverečků a připravila domácí samovýrobou pexesí hru pro malé i velké pešence (zkratka pro pexesí nadšenec).

U ovoce i u ptáčků jsou české názvy, protože vím, jak některé děti milujou informace "navíc". Sama jsem taková byla a moji sourozenci jabysmet.

Pexesko je u mne zatím na vyžádání. V žádném online obchodě není.










úterý 26. května 2015

První půl rok byl trochu nejistý

V sobotu to bylo dva roky, co jsem otevřela svůj první on-line obchod. Na Fleru. Z počátku jsem pár nejvěrnějších nenásilně (pravda, někdy trochu násilím) donutila něco si na Fleru koupit, abych obchod takzvaně "rozjela", ale pak logicky muselo nastat období, kdy už jsem byla naprosto závislá na zájmu cizích lidí.

Tohle období považuju za nejtěžší. Celé týdny nikdo nic nechtěl.

A tak jsem začala psát Fler blog, protože každý, kdo má obchod na Fleru, má zároveň možnost psát si blog. K mému stávajícímu blogu přibyl bráška. (Kterého v poslední době dost zanedbávám.) Taky jsem se naučila každý třetí den dělat výběr do top nominací, co se pak při obrovské dávce štěstí můžou objevit na hlavní straně Fleru. Je to dřina, starat se o fléří obchod, ale ty hodiny věnované péči o svůj prostor se vyplácí.

Někdy to chodí ve vlnách. Spousta objednávek a pak dlouho nic. Nevím, co ty vlny určuje. Nikdy jsem to nerozklíčovala a tak jsem si to zařadila do šuplíku "Mezi nebem a zemí".

Slyšela jsem názory, že Fler není dobrý, že je to moloch, kde se nedá nic najít. Inu, je potřeba používat vyhledávání pomocí klíčových slov a svoje oblíbence si ukládat do vlastního seznamu. Jinak to nejde. Fler špatný rozhodně není, je to záležitost, která funguje. A prodává tam spousta schopných tvůrců.

A protože ty dva roky stály rozhodně za to, je do pátku 29. 5. v mém fléřím obchodě poštovné zdarma. Odečtu ho při potvrzování objednávky.

Díky všem, kdo nakupují! Je hodně šikovných lidí, takže mi připadá snové a neskutečné, že v tom množství si někdo vybere zrovna tu moji věc. Věc, která nemá nikde reklamy, nenajdete ji běžně v obchodě, je jí jen pár kusů a je prostě.... jiná. Díky moc, lidi!





pátek 22. května 2015

Gaudího promyšlené imaginárium

Tak jsme obešly, co se dalo. Ještě máme před sebou tři dny, ale už teď cítíme v nohách asi sto nachozených kilometrů. V pondělí jsme heoricky skoro nejedly a měly jen lehkou večeři, dneska (čtvrtek) už jsme v obchodě naproti domu, kde bydlíme, cíleně hledaly jen samé sladké věci. Tělo si to žádá, co naplat.

Pokud se chystáte do Barcelony a chcete vidět všechny ty supr trupr atrakce, radím vám dobře, kupte si veškeré vstupy online, doma si to v klidu vytiskněte a budete mít vyhráno. My to tak udělaly a ušetřily jsme si opravdu hodně moc času, který bychom promrhaly stáním v neskutečných frontách.

Všechno je zhruba za 20 Eur. Sagrada Familia za to rozhodně stojí, Casa Batlló už tolik ne. Moc vám toho neukážou, pokoje jsou zavřené a nebo jsou prázdné a zajímavá část je vlastně akorát nádherně vykachlíková chodba s výtahem. La Pedrera aka Casa Milá má sice přístupné jen jedno patro, ale aspoň je dobově zařízené a dole pak bývá nějaká výstava, která je v ceně vstupu. Všude je možné jít na střechu.

A tady je pár obrázků z Casa Batlló a ze Sagrady.













středa 20. května 2015

Kulturní šoky

Tak já už vážně nevim. Nesměle čekám na reakce prodavaček, pokladních, stánkařů... Vycvičená z Čech, že každý zeptání mě bude stát kyselý pohled a otrávenou odpověď, pozdrav na půl huby... A oni mě tady pokaždý vypečou úsměvem, popřáním pěkného dne a podobnýma zákeřnostma.

S tim neumim pracovat!

Minulý pátek jsem byla s kamarádkou v koktejlbaru Amarula, kousek od domova, v Kobylisích. Ačkoliv ten koktejlbar je prima místo (až na to, že je tam zahuleno, bleh), tak tam nechodím, neboť obsluha je tristní. Zejména pak týpek na baru má vizáž, že nemáte chuť ho ani pozdravit, když se na něj podíváte, ale samozřejmě to uděláte a on vám ani neodpoví, protože jste ho přišli otravovat.

Sebere vám důstojnost sotva vlezete mezi dveře.

Moje chyba, že si tu důstojnost nechám brát, samozřejmě, ale když je člověk plachý, tak to má holt těžký (by se divil, co se mi honí hlavou...). No nic, nebudu frfňat, neb jsem chtěla vyzdvihnout hlavně barcelonskou radost ze života, která mi dělá dobře. Mám pocit, že jsem všude vítaná, že si vážej toho, že chci utratit svoje peníze zrovna tam nebo tam. A neni to jenom v Barceloně, ale právě teď a tady mě napadají tyhle myšlenky, protože vlastně nevím, proč to u nás nefunguje stejně. Najdou se výjimky, ale je jich pořád ještě zoufale málo.

Jako by málokdo měl radost z toho, že má práci, že tím pádem má co jíst a kde bydlet, a že je bezva, že lidi nakupujou, objednávaj, utrácej, pijou, jí a dělaj si radost právě tam, kde pracuje. Někde se u nás děje chyba. Fatal error.

Kreslím si.

Minulý rok jsem od barcelonské kamarádky Neus dostala fascinující knížku Barcelona m'inspira od francouzského výtvarníka, který si říká Lapin. Patří do skupiny Urban Sketchers, tedy lidí, kteří kreslí venku, na ulicích, v parcích, v metru, prostě mimo domov, ateliér. Nemusí to být ani profesionální výtvarníci, urban sketcher může být kdokoliv. (Právě mi potvrdili čenství v jejich facebookové skupině, než ale zahájím svojí prezenčku skicama z Prahy, tak to asi bude chvíli trvat.)

Lapin je nedostižný, ale inspiroval mě (Lapin m'inspira).

Výhled na sousedovic balkón.

Výhled ze střechy domu, kde bydlíme.

A pár výhledů reálných.



Sem se stěhuju letos. Přijede někdo na prázdniny?

A nebo, že bych se nastěhovala sem...?


úterý 19. května 2015

Po roce

Včerejší pohádka nic moc? Tak dobře, další radši vymýšlet nebudu... Ale zdravím z plna hrdla z Barcelony, téměř po roce a tentokrát na celý týden. Shodou okolností bydlím dvě ulice od Neus, kde jsem bydlela minulý rok, ale protože tentokrát jsem neodjela sama, ale s kamarádkou, tak jsme si pronajaly byt přes Airbnb.com, který máme celý jen pro sebe.

Mít docela velký byt v centru Barcelony a ještě k tomu za cenu, která nás nesvlékla z kůže, považuju za luxus a štěstí. Každá máme svůj pokoj, svůj balkon, byt je rekonstruovaný a celkově je to hodně příjemné místo. Ukládám do oblíbených.

Přímo u baráku pekárna, večerka a omamně vonící květinářství.

Nic velkého v plánu nemáme. Prostě tu budem.


To neni "náš" dům.












A tímto prohlašuji Barcelonu za svojí každoroční destinaci. Amen.

pondělí 18. května 2015

Víla Violeta má starosti

Představuju vám Violetu, vílu z rodu Blanokřídlých. Víla Violeta má tak trochu starosti.

Nejvíc jí štve, že jí lezou uši z vlasů a taky, že má pihy. Je to pech, nikoho s tak výraznýma pihama nezná, její nejlepší kamarádka Baltamíra je má sice taky, ale jsou mnohem hezčí a jemnější a Baltamíra k tomu má ještě zelené oči, takže se to nepočítá.

Violeta má trápení hlavně kvůli těm uším, protože pořád lezou z vlasů, ať dělá co dělá. Maminka jí říká, že je to normální, protože všechny víly mají špičaté uši a tím pádem jim z těch vlasů ty špičky uší pořád lezou, jenže Violeta ví moc dobře, že jí ty uši lezou CELÉ. Ne, jenom špičky. Prostě to ví, koukala se do zrcadla.

Tuhle se šla proletět nad kaluž, byla čerstvě napršená, ta kaluž, a potkala sousedovic floutka Jarobřinka Skákavého a ten se jí zase smál a chtěl jí za uši tahat, ale Violeta se nedala. Ohnala se po Jarobřinkovi, až mu tykadla zabřinkala a ten se klidil z cesty. Nemá ho ráda. Neumí pozdravit a vždycky se jí směje. A chybí mu zub.

Taky ji štve, že dostala novou flétnu, na kterou neumí hrát. Ani vůbec neví, jak se ta flétna drží, které z těch dírek na ní má ucpat prstama a které ne, aby to vydalo tak hezký tón, jaký slýchavá u své tety Meandrény, která hraje na flétnu tuze pěkně. Jenže maminka zase říká, že musí počkat, že flétnu ji naučí ve vílí škole, ale až v druhém pololetí a že tu flétnu koupili Violetě předem, protože byla zrovna ve slevě. Violeta si ovšem myslí, že flétnu tedy měli někam schovat a dát jí ten nástroj až v druhém pololetí. Netuší, že ji maminka chtěla udělat jenom radost. A maminka netuší, že tím Violetě způsobila trápení, které teď musí hrozně tiše a pečlivě rozebírat nad čerstvě napršenou kaluží.

Nechme ji přemýšlet. Do západu slunce má ještě spoustu času.





sobota 16. května 2015

Music Inspiration #59 - Camille

Pařížanka...


Zdroj londonist.com



La Demeure D'un Ciel (La Sac des Filles, 2002 )



Mon Petit Vieux (La Sac des Filles, 2002 )




P.S. Praha je dnes plná veřejných akcí, Restaurant Day, Open House, Knižní veletrh... Nejlépe vůbec do města nechodit a rozložit si deku někde na louce. Krásný víkend!

pátek 15. května 2015

Město a jeho svět, Villa Pellé

Původně jsem neměla v plánu to blogově zdokumentovat, ale nakonec tak činím, byť jen s telefonními fotkami nevalné kvality. Protože ten dům, ta organizace, to místo i ta výstava si to zaslouží.

Villa Pellé je v Pelléově ulici, v Bubenči, mezi ambasádami a já ji za boha nemohla najít, neboť jsem šla zdola od Puškinova náměstí, kde mě každý čtvrtek ráno mučí moje nejmilejší trenérka Iva. Když půjdete vrchem od Hradčanské, tak tam jste hned a hned to uvidíte, prostě to neminete. Několikrát jsem prošla tu ulici plnou ambasád a když jsem tam šla potřetí, byla jsem si jistá, že už mne doopravdy musí zastřelit, protože všichni ti ochranáři před zabedněnými ambasádami bedlivě sledovali každý můj krok. A ještě k tomu jsem pořád něco dělala s mobilem (to jsem si psala s Mitnik, kde že to je a ona mi pomáhala) a pak mi docvaklo, že můžu pokračovat přes křižovatku, že ta ulice má pokračování i za ní, takže všechno dobře dopadlo a já stanula před tou honosnou vilou nezastřelená a byla první návštěvník.

Otevírají v 10.00.



Výstava Městosvět je určená především dětem, je o dětské ilustraci, můžete si tam s dětmi číst, koukat se na projekci večerníčků, můžete tam kreslit a dokonce se vaše dítko může zúčastnit soutěže o nejkrásnější knižní obálku a když tak učiní a něco nakreslí, bude tam jeho dílo vystaveno.

Já tam byla uplně sama, paní ze spodního knihkupectví a zároveň průvodkyně mi všechno hrozně mile vysvětlila, pustila mi večerníčky, protože říkala, že minimálně ten jeden, o létajícím pánovi, rozhodně musím vidět, že je výborný. A měla pravdu. Bylo to krásný a poučný.







Villa Pellé má k téhle výstavě, trvající do 19. 6. 2015, i doprovodný program a je hodně zajímavý, nechybí povídání s ilustrátory a nakladateli, křest knížky a nebo kreslírna s ilustrátorkou Anastasií Stročkovou (28. 5.).

Mimo to si můžete prohlédnout originály ilustrací k některým knížkám. Nedostižný Miroslav Šašek samozřejmě nechybí, ale najdete tam i originály Alžběty Skálové ke knize Marseille, Petra Nikla k Divňákům z Ňjůjorku a nebo i kolážové (!) ilustrace od Michaely Kukovičové k baobabí knížce To je Praha. Pro mne to bylo naprosto fascinující, protože ilustrace v knize nebude nikdy tak živá, jako její originální verze, kde můžete špiónsky sledovat každou pomocnou linku tužkou, každou korekci, každý tvar nad i pod. Kdyby mě někdo sledoval, bude si klepat na čelo. Svůj nemalý nos jsem měla přilepený ke krycímu sklu obrázků, šilhala na ty detaily a zkoumala všechno, co se dalo.

Takže za mne palec nahoru, běžte tam, užijte si to a možná se tam ještě potkáme.


A pozor na kanály!

Detaily ilustrací Evy Šedivé.

Nanako Ishida



A až půjdete na Hradčanskou přes koleje zpátky, rozhlédněte se, je to tam krásně nevelkoměstské. A vzhledem k tomu, že pořád hrozí, že tenhle kus Prahy brzy zastaví něčím novým, jen co spadnou ty historické vily, o které se záměrně nikdo nestará, protože se nutně potřebuje, aby spadly a pozemky se mohly draze prodat, tak si ten pohled užijte a vryjte si ho do paměti.



čtvrtek 14. května 2015

Zahradní blešák v kavárně Čekárna

Pražáci, zpráva hlavně pro vás. V úterý 2. června budem od 16.00 s Holkama z výšivky v kavárně Čekárna pořádat zahradní blešák. Výtěžek půjde na záchranu týraných buldočků z množíren.

První blešák, který jsme pořádali v prosinci, byl velmi úspěšný. Spousta lidí, krásný věci za hubičku, nic nestálo víc než pade a utržily jsme kolem 11 000. To byl skoro zázrak. Všude spousta psů. Velká legrace. A pak šílená únava.

Tak přijďtě. Čekárna má překrásnou zahradu. Tam budem.




Na blešáku budou k prodeji blahopřání s frbuly. Výtežek z prodeje půjde do kasičky pro OS Frbul.
Snažím se do toho zapojit, jak můžu. A aspoň trochu pomoct.