čtvrtek 2. července 2015

Vyšívané kaktusy

Pro Aničku na přání.

22 emailů, 4 měsíce čekání, jeden rozbitý stroj, 10 odstínů bavlnek, 3 856 stehů (kecám).

Hawortie, opuncie, notocactus. Steh řetízkový a krátký-dlouhý, francouzský uzlík, zadní steh.

Krásná, temně zelená, puntíkatá podšívka z bavlny. Vyztužené dno, dvakrát prošité uši. Jeden vyšívaný podpis. Tečka.

Výsledkem je jedinečná, myynovsky ilustrovaná taška. Jsem na ní pyšná.












pondělí 29. června 2015

Na hromádce

"To je skvělý, tenhle tvůj přístup! O tom bys měla napsat článek na blog..." řekla mi kamarádka, když jsem (s povzdechem) konstatovala, že nové látky z naší oblíbené metráže, jakkoliv jsou pěkné, nekoupím, dokud nespotřebuju ty, co mám doma. (Nemám tam těch čárek v souvětí nějak moc?)

No já nevím. To, že nehromadím látky, ještě neznamená, že nehromadím něco jiného, žeano. Rozhlížím se kolem sebe doma. Čeho mám moc? Oblečení to není. Knihy se snažím kupovat jenom ty, do kterých jsem se opravdu zamilovala, zbytek si můžu půjčit. Ledničku většinou před dalším nákupem vyjíme, šampon mám taky jenom jeden, krém na obličej též. Boty. Bot mám míň, než moje mamka, ale víc, než skutečně nosím. To je pravda. Většinu pokojových kytek jsem rozdala. Gumičky do vlasů, které jsem dříve prokazatelně shromažďovala, jsem darovala. Mám hodně sypaných čajů, ale ty spotřebovávám. To se nepočítá.

Že by fakt nic? Tomu se nechce ani věřit.

Už jsem si o sobě skoro začínala myslet, že jsem převlečený Gándhí. A pak se to stalo. V pátek jsem se rozhodla, že vyklidím naši špajzku, rozuměj - skříňku a nestačila jsem se divit...

... jeden mlýnek s pepřem ještě z dovolené ze Španělska před X lety. Druhý mlýnek s pepřem. Neotevřený. Sáček s pepřem. Zcela nová krabička s pepřem. Na jídelním stole uplně plný mlýnek. Na pepř, samozřejmě. A všechny pepře ty samé, barevné.

A je to venku. Hromadím!

Pepře.

A já si myslela, že to bude něco zajímavějšího! Omlouvám se...





sobota 27. června 2015

Music Inspiration #63 - The Heavy

Beaty! Beaty! A pěkně nahlas.

Má to drive. To přesně potřebuju. Nechat se pořádně nakopnout až do nebes a rozesmátých končin.

The Heavy, můj nový objev z Británie. Na hudební scéně poměrně krátce (od 2007), ale šlape jim to věru dobře. A jsou to sympaťáci.
Přeskakují z indie rocku k neo soulu a funku. A nezapomínají na bicí. To má Myyna ráda. Dobrý! Chci koncert!



Zdroj 100xr.com



Big bad Wolf (The Glorious Dead, 2012)




How You Like Me Now (The House That House Build, 2009)


středa 24. června 2015

Naučit se být nezávislá na blogu

Události posledních týdnů mě naučily tomu, co jsem si za téměř tříletou existenci svého blogu nedokázala vůbec představit - přestat řešit co dám na blog, abych neztratila čtenáře.

Jestli nějaká pravidelná blogerka tvrdí, že čtenost svého blogu neřeší, pak já tvrdím, že kecá. (Výjimkám potvrzujícím pravidlo se omlouvám.)

Abych byla upřímná, zatím jsem tak ve dvou třetinách cesty a připadám si jako na odvykací kůře, ale myslím, že to půjde. Většinou jsem se svých různě velkých závislostí nakonec vždycky zbavila.

Cesta je stejná, přestat na to myslet.

Panika se mě zmocňovala z počátku pokaždé, když jsem si uvědomila, že na blogu nebudu mít v následujících dnech, možná měsících, tolik příspěvků jako dřív a tím pádem budu pomalu, ale jistě přicházet o čtenáře. Jakkoliv anonymní čtenář, který přestává být svým způsobem anonymem ve chvíli, kdy blog otevře a tím pádem se přičte další jednotka k počtu lidí, kteří aktuální příspěvek otevřeli, tvoří celek, jež může být časem omamným prostředkem. Čísla! Kdo by to byl řekl, že?

Máme tu takových lákadel díky vysokým číslům čtenářů... Pozvánky na akce! Reklamy! Rozhovory! Testování zboží zdarma! Pozornost okolí! Komentáře!!!

A někdy i přivýdělek.

Uf.

Miluju svojí práci. Miluju i svůj blog. A možná proto pro mne bylo lepší omezit příspěvkování a lovení nových čtenářů, protože za každou cenu to dělat nechci. Mohla bych, a při své kreativnosti si to dokážu živě představit, vymyslet desítky příspěvků o ničem a udržet tak blog v chodu a svištět si dál blogosvětem, jakoby se nic nestalo. Tak to ale nechci.

Takže jsem na odvykací kůře, která se o to lépe snáší, čím zajímavější práci dělám.

Protože čas ubíhá rychle.

Nevím, jestli se to někdy vrátí do starých kolejí, kdy jsem článkovala skoro denně. Nejspíš ne. Ta svoboda nemyslet na to je ohromující. Byla bych ráda, kdyby se blog stal takovým malým ostrovem uprostřed blogového světa, který začíná být plný reklam, což mě unavuje. Nejhorší na tom je, že ty reklamy jsou většinou zadarmo, takže si všechny ty řetězce a korporace, vydělávající neuvěřitelné částky, mnou ruce jak to krásně očůraly. No ok, když to tak někomu vyhovuje...

Nicméně musím jedním dechem konstatovat (a tím zároveň tak trochu popřít vše, co jsem tu teď napsala), že jsem ráda za ty, co se nadále vrací. Protože blog bez čtenářů je blog mrtvý. Výkřik do prázdna.

Tak krásný den přeji!



úterý 23. června 2015

Nebodá!

Nesytka sršňová je motýl. Nevypadá, ale je. A tím pádem je pro člověka neškodná, nicméně si nedokážu moc představit, jak bych se zachovala, kdyby mi sedla na rameno. Asi bych uplně klidná nebyla. Což se ale nevylučuje s tím, že si myslím, že nesytka je krásná.

K nesytce sršňové jsem se dostala zakázkou od milé paní.... Sršňové. Doma už prý pro ní má vyhrazené místo.

Jsou zakázky, co se neodmítají a tahle patřila mezi ně. Protože hmyzí říše, ta mě taky baví. A baví mě, jaký má paní S. smysl pro humor.

A příště, příště by mě mohl oslovit třeba pan Otakárek! To by bylo velmi milé.











sobota 20. června 2015

Music Inspiration #62 - OST Romeo + Juliet

Psal se rok 1996 a Leonardo DiCaprio s Claire Danes teprve začínali... Budoucí hvězdy se sešly ve filmu inspirovaném klasickým divadelním dramatem Williama Shakespeara Romeo and Juliet, situovaným do současné doby na pláže Verona Beach.

Přiznám barvu, že film jsem nikdy neviděla (a nejspíš to napravím, protože posbíral řadu ocenění), zato soundtrack znám zpaměti. Je výborný.

A je dost těžké vybrat jenom dvě věci. Takže výjimečně vybírám tři, protože Radiohead nemůžu vynechat a ty zbylé dva taky ne. Krásný (nedramatický) víkend přeju!


Zdroj popclassicsjg.blogspot.com


Local God (Everclear)




Whatever (I had A Dream) (Butthole Surfers)




Talk Show Host (Radiohead)


středa 17. června 2015

Prázdninová sada

Být sama sobě manažerkou, sekretářkou, marketingovou ředitelkou, kreativcem, fotografkou, grafičkou, redaktorkou, produkční, obchodníkem a výtvarnicí je někdy tak trochu... (doplňte si sami). Ještě, že nemusím být účetní.

Tak co jsem to vymyslela tentokrát...?

Inu, prázdninovu sadu (říkejme jí třeba PS). Protože v pátek přišly z tiskárny náramně letní sešity. Takové, které mám já osobně chuť zabalit do kufru na dovolenou (doufám, že v srpnu) a zapisovat si do nich všechno letní a pěkné a nebo si do nich prostě jenom skicovat.

A tak mě napadlo, když prázdniny začnou co nevidět, že bych vytvořila speciální prázdninový balíček s pohlednicemi, nálepkami, sešitem a pexesem. A tak jsem to dovymyslela, nafotila a myslím, že je to hezky letní.

Všechno je samozřejmě možné pořídit i samostatně.

A pod heslem "Posílejme pohlednice!" zahajuju pohlednicovou sezónu, ať se paní pošťačky taky jednou na poště dívaj na něco pěkného.




Sešity jsou tentokrát pěkně tlusté. 80 stránek se ukázalo jako ideální počet. Alespoň na pohled.



Ještě jsem připravila PSS (prázdninový sešitový set), který obsahuje Letní a Ovocný sešit za lepší cenu, než kdybyste je kupovali zvlášť, ale PSS je jenom 20 ks, protože Ovocné sešity už docházej.

Samostatný Letní sešit (pro pořádek SLS) je tu. Je dvojnásobně tlustý, než předešlý!

pondělí 15. června 2015

Krajina

Výlet v čase zpět. Zachtělo se mi vidět Kamenického Šenova, kde jsem středně studovala a nebyla tam na procházce téměř dvacet let.

Vydaly jsme s Bárou aka Ema Mamisu, protože ta ze stejného kraje pochází a minulý rok jsme zjistily, že se nejspíš známe už od mojí střední školy, kam chodila pomáhat dědečkovi do knihovny.

Měla jsem strach ze slz, ze silných emocí, z návštěvy míst, kterými jsem procházela jako dospívající holka. Místo toho mě překvapila radost, že tam jsem, že těmi místy můžu procházet a že se toho změnilo dost, ale něco třeba vůbec. Například školní brusírna a nebo modelárna, kam jsem nakukovala skrz okno.

Chtěla bych dovnitř. Ale byla sobota.




Prošly jsme oblíbená místa, mezi která rozhodně patří tichý a naprosto geniálně situovaný starý šenovský hřbitov ještě z dob, kdy se v Sudetech mluvilo německy a Kamenický Šenov bylo bohaté sklářské město (za první republiky dokonce okresní). Nevynechaly jsme ani Panskou skálu aka Varhany a zamračily se na sprzněné náměstí s (naštěstí) zachovanou kašnou. Prošly jsme expozici sklářského muzea, na které jsem v době studií z vysoka kašala a v sobotu v něm nacházela samé poklady.

Nerada se v životě ohlížím, ale tohle bylo dobré ohlédnutí. A nabilo mě to novou energií a posílilo přesvědčení, že je dobře, že dělám to, co teď dělám.






A taky jsme si zatesknily nad zaniklou veleúspěšnou lustrařskou fabrikou Elias Palme, která neprodukovala jen lustry, ale také například skleněný nábytek pro harém indického mahárádži. Jak pravila tabulka v muzeu, všechny objednané kusy nábytku byly dodány ve smluveném termínu. Prostě kabrňáci!




A foukla jsem si do skla. Protože jsme příliš dlouho okouněly před otevřenými vraty maličké sklářské hutě. Okouněly jsme tak přesvědčivě, až nás pánové skláři vyzvali k návštěvě. A trvali na tom, že si musíme fouknout píšťalou. Tak jsem si foukla. A na rozdíl od Báry, která vykouzlila krásnou baňku, jsem na několikero nadechnutí vytvořila "sněhuláka". K nemalému pobavení pána, co mi pomáhal točit píšťalou. No co, bylo to tak, jak má být. Bára přece dělá ty přesné tvary a já zase různou fantasmagorii. Všechno je tedy v pořádku.



Vidíte ten dokonalý prstoklad? Prostě píšťala, neasi... Možná bych se měla obarvit na blond.

A v neděli jsme se stavily na Kokoříně a po cestě ještě na oběd a na levandulovou a brusinkovou domácí limču v restauraci Truhlárna, kde je to hrozně krásný, obsluha milá a jídlo vynikající.
Jo a na mělnicku jsme pořídily ranec ovoce za poloviční cenu, než jej kupujeme v Praze. A to potěší!





Co vaše ohledy zpátky? Procházíte kolem svých škol s nostalgií?

P.S. V sobotu večer jsme si zašly v Novém Boru na velmi komorní koncert kapely Zuby Nehty. Dokonalé načasování koncertu. Dokonalá retrospektiva.

sobota 13. června 2015

Music Inspiration #61 - Garbage

Devadesátková láska, co přežila všechna příkoří nového století. Poslouchám je od střední do dneška a oni na oplátku do dneška jako kapela existují. I když s výraznými změnami v obsazení. Důležité ovšem je, že naštvaná Shirley Manson zůstává.

Zdroj nme.com

Kapela vyletěla ke hvězdám v roce 1993 a s nesmírnou rychlostí sbírala hudební ceny po celém světě.
Mají už tak dobře vyděláno, že si v roce 2011 založili svoje vlastní nezávislé nahrávací studio Stunvolumes Records. Jakožto hvězdní zástupci alternativního rocku nahráli i ústřední skladbu k bondovce The World Is Not Enough a tím se stali prakticky nesmrtelnými.

Vow (Garbage, 1995)



The World Is Not Enough (James Bond, The World Is Not Enough, 1999)


čtvrtek 11. června 2015

Martin Velíšek

Výtvarník Martin Velíšek (1963) maluje tak specificky, že ho naprosto bezpečně rozeznáte mezi jinými. Mám k jeho dílu vřelý vztah i proto, že se narodil ve stejném městě jako já a studoval stejnou střední školu. Dokonce byly na škole v kabinetě ateliéru kresby a malby v deskách nějaké jeho obrázky, myslím, že portréty a už tehdy jsem si říkala, že to je naprosto nedostižný. Byl a je nesmírně talentovaný člověk.

Martin Velíšek posbíral velkou řadu cen, má České lvy za výtvarné zpracování filmů Fimfárum Jana Wericha a Fimfárum 2. Jeho díla jsou zastoupená v muzeích a galeriích po celém světě.

Bohužel jsem minulý rok zachytila zprávu, že tak mocně propadl alkoholu, že přestal uplně pracovat a není schopný malovat. Jeho bývalá žena se pokusila o Martinův návrat k výtvarnu a uspořádala speciální aukci. Více info v článku. Nevím, jak to dopadlo, ale pevně doufám, že se Martin k malování vrátil.

Vybrala jsem pro vás hodně zajímavé ilustrace k netradičně pojaté Babičce od Boženy Němcové. Text je původní, ovšem ilustrace velmi svébytné a dost vtipné. Jsem ráda, že tu knihu mám, protože si myslím, že takhle skvěle už nikdo nikdy Babičku ilustrovat nebude.

Žádný zkostnatělý sentiment.

Výtvarník Martin Velíšek


Výtvarník Martin Velíšek

Výtvarník Martin Velíšek

Tady prosím o speciální pozornost. Všimněte si limuzíny a domečku s radarem/satelitem (?) u "zámku". No není to legrace?

Výtvarník Martin Velíšek

Výtvarník Martin Velíšek

Knížka je plná takhle zvláštně krásných ilustrací s různě skrytými vtípky a to mě moc baví.

Nebo si myslíte, že by měla být Babička ilustrovaná pouze ctihodně a váženě?
Mimochodem, víte, že babička je fiktivní postava?