středa 28. září 2016

Nesnesitelná křehkost (sociálních) sítí

Vím to. Vím, jak někteří čtenáři blogu a lidi na facebooku nesnáší, když jim něco podsouvám, když dávám termíny, píšu ceny a odkazy na e-shop. Když něco propaguju, za účelem prodeje, byť propaguju svoji věc (Cosa Nostra přeměněná na Cosa Mia, buď koupíte nebo vás zaliju do kyseliny).

Všichni jsme unavení z reklam. Já nejvíc, když je musím nedobrovolně sledovat. Onehdá se jim tam pobláznily kanály a přímo přede mnou byla obrazovka s permanentním teleshoppingem. Co bych v tu chvíli dala za Donalda?!

Ale zpátky k věci, ať nejsem jak v tý pověstný situaci "neschopný myšlenku udržet a neschopný myšlenku opustit".

Je to citlivé i pro mne. (Ne skleróza, ale ta sebepropagace.) Po každém takovém příspěvku, kdy propaguju něco ze své práce s tím, že se to dá koupit, vždycky se někdo na facebooku odhlásí. Možná je to náhoda, možná není, ale nutí mne to přemýšlet, jak citlivě lidem sdělit, že moje práce je tu pro ně, je k mání a dělám ji ráda, ale bohužel, je za peníze.

Nikdy si po opublikování takového příspěvku nemyslím, že se všichni musí okamžitě přetrhnout v objednávkách (no, dobře, sním o tom, ale nepředpokládám, že se to stane). Spíš jsem napnutá, co vy na to... Stačí napsat třeba pozitivní koment. To mě nabíjí. (Případně klidně i negativní, ale s citem, simvás, jo?)

Vlastně bych mnohem radši pracovala jen tak z radosti a pro radost, mnohem radši bych si nevedla excelové tabulky (fuj), ceníky, nedělala faktury (fuj fuj). Mnohem radši bych byla rentiér, co rozsévá kolem sebe vůkol plody své práce jen tak.

No, ale nejsem.

A co tím chci vlastně zase říct?

Jsem jako Horst Fuchs. Za epickým výlevem bude následovat lákavá nabídka...

A taky, že jo!

Domluvila jsem se s Bárou, že spojíme síly tento rok ještě jednou a že uděláme poslední várku lištiček. Na přání. Buď misky nebo hrníčky nebo talířky. S liškou spící, či lovící.

Má to samozřejmě jeden drobný háček. Uzavřít tuhle možnost musíme 15. 10. Do tohoto termínu budu přijímat na svém emailu (jinochova@gmail.com) přání na lišky a po tomto datu už budu dělat jenom "ne ne ne". Respektuju Bářin termín. Naprosto a bezvýhradně.

Háček číslo dvě je ten, že dodání bude do prosince. Ne dřív. Bářinu nevelkou pec lze naplnit jednou za tři dny. Sama toho má hodně. Takže proto prodloužený termín dodání.

Tu jsou tedy na fotkách detaily, které znáte z dřívějška. Porcelán je ručně točený na kruhu, lištičky nejsou obtisky, ale každou kreslím já osobně. Nádobí je normálně použitelné, to znamená, že se samozřejmě dá dát do myčky.
Lištičky se od sebe lehce liší, jen tvarově a velikostí jsou stejné.

Ceník:

Hrneček s liškou 650 Kč/ks
Talířek s liškou 680 Kč/ks (průměr 21 cm)
Miska s liškou 750 Kč/ks






Foto Bára Emomísová



Oznámení číslo dvě je, že jako obvykle, těsně před Vánoci, sbalím svých pět švestek a odebéřu se za sluníčkem na jih. Vracet se budu, až začnou rašit pupence na větvích v trojském sadu.
Znamená to, že e-shop i Fler, i slovenská Sashe budou zavřené a nebudu z nich do půlky března nic expedovat. Už se mi, naštěstí ne moc často, stalo, že mi pár lidí během ledna nebo února psalo, že něco potřebují a že to potřebují hned. Je mi to moc líto, ale není nikdo, kdo by mne zastoupil. Proto, pokud víte, že byste rádi někoho zkraje roku obdarovali něčím ode mne, nákup neodkládejte. Objednávky budu přijímat do 10. prosince.

Je to strašně brzy, psát tu o prosinci, ale je to nutný.

Moc děkuju za přízeň, za podporu, za trpělivost. V mém netrpělivém srdci je rozkvetlá louka a vděk.
Užijte si volníčko, my pádíme do Rychleb, bo jsme si to tam pekelně oblíbili.


pondělí 26. září 2016

Čaj o páté

Sem chodím na čaj. Není to žádná placená reklama, ale od srdce myšlené doporučení oddanné zákaznice. Už to tam panu Novotnému chodím rabovat třetím rokem.

A zpravidla vítězoslavně klikám na "odeslat" ve chvíli, kdy dosáhnu na poštovné zdarma. A to není věru málo čaje. Na jednu domácnost, kde ze dvou pije čaj jen jeden.

Čajový dýchánek je báječný obchod, takže jestli máte rádi čaj, pohodlně se usaďte a vybírejte pročítáním lyrických popisků k čajům, které jsou jak pohádka a zeměpis v jednom. Ráda to čtu. Představuju si ty zamlžené plantáže, ochmířené lístky, Západní jezero, smaragdové spirálky...
Jako, aby bylo jasno, já nejsem žádný Čajomír, jediné, co jsem pro správnou přípravu čaje udělala bylo, že jsem koupila rychlovarnou konvici, kde se dá nastavit teplota vody. Tím u mne "čajový obřad" jaksi končí. Tyhle dobroty potom zpravidla liju do půllitrových hrnků od Báry a vůbec se chovám jak barbar. Čajasům vstávají vlasy na hlavě, uplně to vidim. A majitelé čajoven si mne v tuto chvíli dávají na black list...

Nevadí. Já jsem se stejně nechtěla kamarádit.

Následující obrázky možná vyzní jako reklama na porcelán a keramiku Ema Mamisu, ale chápejte... Já nemůžu jinak. (Je to srdcovka.)

Poslední nadílka
Od Báry jsem si nechala udělat tyhle malé dózičky na čaj, kam se mi ho vejde necelých 50 g.



Chcete zkusit pít sypaný čaj, ale absolutně nevíte, kde začít? Můžu Vám dát pár nenáročných, ale kvalitních tipů. Pokud máte rádi ovocné čaje, určitě si kupte White Sun nebo MoiLone. Krásně voní, jsou v nich zamíchané kousky sušeného ovoce a určitě neprohloupíte, když je objednáte.
Jestli máte rádi klasický Earl Grey, zkuste buď jeho zelenou variantu, například Colombo Earl Grey nebo černý, naprosto vynikající Earl Grey Special, s lístky chrpy a jasmínu.
Kdo chce zkusit klasickou variantu zeleného čaje, která dobře chutná i voní, začala bych u jasmínových čajů, jako je třeba organický Wuyuan nebo Monkey King.
A jako náhražku za kávu můžu vřele doporučit čaj Sencha, já si na něm dokážu frčet opravdu nevídaně a když si ho dám po třetí hodině odpolední, mám zaručenou probděnou noc. Takže si ho nedávám po třetí hodině odpolední. Logicky. Tím pádem mi dost hapruje název dnešního příspěvku.

Pokud váháte nad množstvím, klidně objednávejte minimální množství, většinou je to 50 g. I to je dost na to, abyste zjistili, jestli jo nebo radši ne-e.

A proč nepiju kávu? Není to žádný můj rozmar, káva mi velmi voní, bohužel, je mi z ní zle. Zvedá mi tlak, který mám v normě, takže to neni uplně příjemné. A bolí mě z ní žaludek. Čaj mi tohle nezpůsobuje, musím si akorát dát pozor, kdy si dám tu poslední dávku.

Tak na zdraví a pevné nervy při pondělku!

sobota 24. září 2016

Viděla jsem... vol. XVI - Master of None

Komediální netflixácký seriál, jehož scénáře a hlavní role, se ujal stand up komik Aziz Ansari, není vůbec špatný, ale brečet smíchy u něho nebudete. Spíš se možná budete uculovat tomu, jak trefně a upřímně dokáže Aziz vystihnout myšlenkové pochody mnohých z nás, a jak je s lehkostí přenáší do příjemných konverzačních fórků.

Šuplíček "komedie", oddíl "New York", kolonka "ze života".

Příběh je postaven na partičce třicátníků z New Yorku, kterým v podstatě nic neschází, ale tak nějak se nemůžou, nechtějí, rozhoupat k tomu, aby se zařadili do společnosti jako jejich vrstevníci tím, že se ožení/vdají a založí rodinu. Dost si o tom povídají, řeší to, ale moc se jim vlastně nechce.

Seriál je vtipný hlavně tím, že je ze života, a že Aziz dokáže lehce a mile pracovat s obyčejnými obavami a otazníky, běžnými situacemi a nekomfortními rodinnými scénkami, co se prostě stávaj.

Mimochodem, hlavní hrdina má fakt pěknej byt! Nechybí v něm industriální prvky, ani legendy designu, jako je například Eames Lounge Chair.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz


úterý 20. září 2016

Tak jde čas

Málo postuju na blog fotky s "ksichty", tak to chci napravit... Inu, nemáme doma nic tak roztomilého a čtenářsky atraktivního, jako jsou děti, takže se ani moc nesnažím to nějak vyvažovat vlastními portréty (marnost nad marnost, roztomilá už dávno nejsem), ale jednou za čas je dobré se trošku ukázat.

Po prázdninách začala kulturní sezóna, nějaký ten pátek chodíme minimálně jednou měsíčně do divadla a v září už mívám po divadelních prázdninách takový absťák, že se nemůžu dočkat. Začala i sezóna plesů a večírků, zatímco to první hrdě ignorujeme (naše ega, moje a Martinovo, by nesnesla pocit, že tanec, který předstíráme není dokonalý), tak to druhé je docela příjemné zpestření. O důvod víc vytáhnout společenský oděv. Pro muže mučení, pro mě krystalicky čisté potěšení.


Tady my dva na večírku k 25. výročí založení České stomatologické komory. Sice mě začaly bolet zuby, sotva jsem vešla do "foajé", neboť nakumulované množství zubařů bylo opravdu omračující. Nicméně, přežila jsem. Především hlavně proto, že gala večer se konal v prostorách Obecního domu a to já dokážu ocenit... 

Zachraňovaly mne jeřábí šaty od mojí kamarádky Simony Toškové...

...a samozřejmě raut s vyváženým pitným režimem.

Detail stropu v salónku Cukrárna.


Naprosto a uplně můžu doporučit skvělé představení Amadeus ve Vinohradském divadle. Pomalý rozjezd byl nakonec vykompenzovaný bezvadným výkonem dua Brousek-Dvořák, neméně však i brilantním herectvím Ivany Uhlířové v roli Konstance. (Myslím, že mám novou oblíbenou divadelní herečku.) V říjnu nás pak čeká Kdo je tady ředitel s Michalem Dlouhým v hlavní roli.

Miluju divadlo, ale jsem velmi konzervativní. Nikdy jsem nepřišla na chuť alternativní scéně nebo třeba výrazovému tanci. Musim k tomu asi ještě dozrát, jako třeba k jazzu. Zatím jsem dozrála k černým olivám a pravému šampaňskému. Člověk se pořád vyvíjí. Žeano.

Na svatby už nás zpravidla moc lidí nezve, neb náš okruh známých a přátel už je většinou léta pod čepcem. O to větší byla moje radost z pozvání na nedávnou svatbu mých skvělých přátel, kterým jsme zvýšili věkový průměr svatebních hostí, sotva jsme se s Martinem objevili v místě konání. (Nepočítám samozřejmě rodiče a babičku s dědou.) Svatba to byla překrásná, přímo famózně vyladěná a vizuálně naprosto dokonalá. To já zas umím ocenit. Nepřísluší mi sdělovat detaily, takže se musíte spokojit s našimi fotkami na naprosto nejoblíbenější atrakci v průběhu svatby a tím bylo focení na Instax. Od té doby ho chci. Jak jinak.

Já a on, moje životní láska.

Já a holky z vyšívání. Taky jsme si nedávno přivlastnily do party křehce krásnou šperkařku Jitku.

A já. Focená profesionálním fotografem. "Koukni se mi na koleno a teď se koukni na mě." "Cože?" "Tak ještě jednou, koukni se mi na koleno... a TEĎ se koukni na mě!" Nepomohlo to.


Dovolím si zveřejnit nevěstinu kytici, která byla ve stylu australské květeny. V Austrálii nevěsta s ženichem strávili (nelehký) pracovní rok a moc si jí oblíbili.

Můj muž je na publicitu zvyklý. Nejen jako přednášející a osobnost ze seznamu IBM šampiónů, ale i jako kontroverzní blogger, který uprostřed léta čelil nečekanému zájmu, když zveřejnil odborný IT článek, který udělal jaksi čáru přes rozpočet některým vysoce postaveným lidem v oblasti IT. Jsem na něj pyšná. Už léta. 


Moje práce během prázdnin obnášela více či méně roboty na zakázku, moc vlastních věcí jsem vlastně neudělala. (Zima bude, doufám, plodnější.) V mezičase jsem pak pilovala formu ve fitku, kam jsem se po letech vrátila, neboť mi tenhle druh pohybu dost chyběl. Využila jsem u nás letní slevněné členství a dala se do toho opravdu s vervou. Je to ale nemilosrdné, v mém věku (považte) se výsledky dostavují zhruba tak za tři měsíce a já už teda jedu ten třetí měsíc a těším se, jak si na konci zaří vezmu metr, přeměřím se a... buď se zhroutím nebo ne. Tak jako tak, chci vytrvat.

Když hlídáme některého z našich rodinných psích přátel, nerada je nechávám doma samotné, aby netesknili. Tady, s Bárou (nejhodnějším voříškem), jsem si myslela, že si prostě zacvičím doma. Ale jak vidíte, bylo to celkem marné...

... můžu jen smutně hledět na balón... 

...abych se nakonec stejně rozveselila tím pozitivním kulatým kukučem a vlhkým čumákem.


Tedy, ačkoliv bych se měla dle některých prognóz Rady starších topit v nenaplněném a veskrze smutném životě, který připomíná bloudění na poušti, od nikud nikam, musím konstatovat, že poměrně slušně odolávám.

A že se fakt září povedlo.



neděle 18. září 2016

Viděla jsem... vol. XV - Kniha džunglí

Zhlédla jsem Sisters, ale na článek to není, i když jde o příjemnou oddychovou komedii a k žehlení se to může třeba taky někomu hodit. Sestry jsou pěkný kvítka, i když už jim dávno není dvacet.

Five, to je zase francouzská komedie a když píšu francouzská, tak myslím opravdu ten nejčistší, trochu přiblblej, fracouzskej humor, který mám docela ráda a čas od času si ho s chutí trošku naordinuju. Užijete si partičku nerozlučných přátel z Paříže, jeden krásný pařížský byt (hlavně ten výhled, oh la la), hezky oblečené lidi, samozřejmě nedorozumění (jedna z hlavních ingrediencí francouzských komedií), trochu mafie a dobrý konec.

O čem ale určitě chci napsat víc, než pár základních řádků, je poslední filmové zpracování Knihy džunglí. Je to tak krásné, až se tají dech. Samozřejmě, knížka je poněkud drsnější, sotva v ní najdete zpívajícího medvěda, ale ta animace, ta je prvotřídní a dechberoucí.

Šuplíček "dobrodružné", oddíl "pohádka", kolonka "brečim".

Film je "hraný", zvířata vypadají jako živá, a jediný, kdo při natáčení reálně skotačil po studiu, byl Mauglí. Když si představím, jak nezáživné muselo být natáčení (kvůli následné animaci, takže to dítě mluvilo na zeleném pozadí se zelenými postavami), tak nechápu, jak to ten klučina mohl tak skvěle zahrát. Asi nová filmová hvězda.

Zvířatům propůjčily hlasy ty největší hvězdy současné kinematografie, například Bill Murray, Christopher Walken, Scarlett Johansson - tu poznáte hned na první poslech, nebo třeba Ben Kingsley.

Přiznám se bez mučení, film je doják, aji jsem si trochu pobrekla.
Doporčuju celou svou přírodumilující duší.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz



pátek 16. září 2016

Chystám se

Na konci listopadu se chystám na velkou akci. Vybrali mne jako prodejce na Meat Design Ostrava, na čtyřdenní akci, a já jsem upřímně zvědavá, jak to zvládnu. Mít zboží na 4 dny není žádná sranda. Odhadnout množství, být připravená na všechno a na všechny (to nebudu, samozřejmě)... Mít dost tašek, balicího papíru, trpělivosti a drobných.

Naštěstí jede i Ema Mamisu a Zahrada na niti a už jsme organizátorům sdělily, že bez sebe nedáme ani ránu, takže bychom měly být pospolu. Vzájemně si tak můžeme vypomoct s jídlem a nutnýma pauzama. Ale těšíme se moc, berem to jako dobrodružný výjezd.

Protože akce MDO je především o bytovém designu, požádali mne, zda bych nezahrnula do nabídky místo triček třeba polštáře (trička mi nepovolili). Trošku mne to zaskočilo. Svojí tvrobou se regulérně živím, takže šít polštáře, jako před dvěma lety sice můžu, ale byly by drahé. Protože můj čas už není bezcenný.

Ale ještě, že mám Emu Mamisovou, ta mi obratem, po mém zastesknutí, do zpráv na fb poslala odkaz na české výrobce bavlněných povlaků. Tak jsem je objednala. A tisknu na ně.

Jsem zvědavá na ohlas. Můj favorit je domečkový polštářek. Třikrát správně přiložit šablonu a třikrát ji správně, hned napoprvé, projet barvou je trochu  o nervy, ale povedl se a já z něj mám radost. Polštářky budu prodávat včetně výplně a i na Fleru a u mne v shopu už jsou k mání.






středa 14. září 2016

Vřesoviště

Prozkoumaly jsme severní část bývalého vojenského prostoru v Brdech. V životě jsem neviděla tak nádherná a rozsáhlá vřesoviště (hádáte správně, ve Skotsku jsem nikdy nebyla).

Vřesy nejsou odminované, takže mezi ně nelze vstoupit a to je asi na nějakou dobu ještě zachrání. Říkám si, že by to tam vojáci měli nechat takhle napořád, aby lidi vřesy nezničili.

Projeli jsme (na kole) i přes bývalé letiště, které je vlastně jenom dlouhý pás panelů uprostřed lesa. Ale nemůžu si pomoct, stejně mi to přijde tajemné. Tahle severní část se mi líbila víc, než Padrťské rybníky v jižnějším cípu vojenského prostoru. Je to tu víc surové a na vrcholku, v tom horku, to mělo atmosféru, jako bychom se ocitli někde ve Středomoří. Krásné místo, to vám povím...

K letišti a vřesovištím se dostanete přes Dolní Kvaň.

Bohem zapomenuté letiště.



Všudevřesy





Tady mě postihl ten intenzivní středomořský pocit.







pondělí 12. září 2016

Dětská trička

Jsou chvíle, kdy by se mi vlastní děti zatraceně hodily. Například k odprezentování kinder triček, které jsem čerstvě natiskla.

(Všem, kdo pochopili, že jde o vtip děkuji, ostatním se omlouvám za politováníhodný "džouk".)

Natiskla jsem i pánská a dámská trička, a když doma teplota nad horkovzdušnou pistolí vystoupala na 28,5 stupně, říkala jsem si, že svojí práci musím opravdu milovat...

Zatím je naprosto kompletní naskladnění všech triček jen na Fleru, můj e-shop přijde na řadu paradoxně později, ale zatím jsou tam alespoň všechny dospělácké verze a z dětských triček bílá, vlčí.

Jestli je někdo zvědav, zda budou ještě i jiné barvy a velikosti, tak ne-e. Toto je vše, továrnu v Číně ještě nevlastním. To ale nevadí, já myslím, že na jednu Myynu je to celkem slušnej výběr a do Vánoc už budu jen dotiskávat stejné verze téhož.

Též bych ráda poctila minutou ticha šablonu Baobab, která po dvou a půl letech důstojně dosloužila...

A pár ukázek tu...








neděle 11. září 2016

Viděla jsem... vol. XIV - Lolita

V poslední době jsem viděla pár filmů, o kterých ale nemám, co napsat. Například Ted 2 (aneb ještě větší kravina, než jsme čekali), Hra peněz (promrhaný potenciál, a to i přesto, že šlo o dost aktuální téma), U moře (co bych tak k protivně divným manželům v podání Jolie-Pitt řekla... vážně nevím, snad jen to, že jsem byla velmi zklamaná)...

Takže, nezbývá, než se uchýlit k něčemu staršímu, co vám opravdu ráda doporučím a nebudu se za to stydět.

Vybrala jsem zase něco z mého top ten žebříčku, tentokrát je to Lolita a její filmové zpracování z roku 1997. Podle mne je mnohem lepší, než Kubrickova verze z šedesátého druhého. A to hlavně pro geniální výběr hlavní hrdinky. Dominique Swain tu zvrácenost opravdu věřím, narozdíl od Sue Lyon. A Jeremy Irons, ten je tam tak dojemně zoufalý, až je mi ho líto.

Šuplíček "drama", oddíl "láska", kolonka "zoufalé".

Na konci devadesátých let, kdy jsem film viděla poprvé, jsem se identifikovala spíš s Lolitou a říkala si, jak je to možné, že se rozhodla (na chvíli) pro tak "starého" chlapa... O téměř dvacet let později, už mám tendence se identifikovat spíš s chudákem Jeremy Ironsem, který už mi ve filmu nepřipadá vůbec starý a je mi ho fakt líto, protože vím, že když si člověk nemůže pomoct a jeho mysl ovládají pouze instinkty, může to být smutné, bezvýchodné, zoufalé...

Jeremy je v roli profesora Humberta naprosto excelentní, Melanie Griffith dokonale zhrzená, Lolita mrcha, jak má být. Příběh určitě znáte, víte co máte čekat. Ale garantuju vám, že budete okouzleni jak krásnou kamerou, tak hudbou a celkovou atmosférou snímku, až do konečného smutného vygradování.

Režisér Adrian Lyne toho moc za život nenatočil, avšak je velmi patrné, že ženské tělo, v té poetické stránce věci, versus beznadějné instinkty, ho zajímají a umí s tímhle tématem pracovat. Je totiž režisérem Osudové přitažlivosti a nebo parádního 9 a 1/2 týdne (co záběr, to dokonalý obraz, miluju ten film).

Přeju pěkné poetické pokoukání!






středa 7. září 2016

Nejlepší papíry na rozpíjený akvarel

Chtěla bych vám tímhle článkem poradit, jaké papíry používat na techniku rozpitého akvarelu, kterou znáte z mých obrázků. Stejně, jako v článku o štětcích, jde o moje subjektivní, leč mnoha obrázky vyzkoušené, tipy.

Bylo by krásné dosáhnout rozpitého efektu vždy a u každého papíru. Bohužel, technicky to není možné a na školní čtvrtku sice můžete vykouzlit akvarelový obrázek jedna báseň, nebudete ale úspěšní v případě, že ho budete chtít malovat rozpíjením. Protože, čím více obsahu bavlny v papíru a čím na gramáž bohatší papír, tím lepší výsledky budete mít. Stejně jako u štětců není hned nutné sahat hluboko do kapsy, ale pokud téhle technice přijdete na chuť, přijde s tím zákonitě i chvíle, kdy budete mít touhu vyzkoušet to nejlepší, co je u nás na trhu a to už se dokážou protočit panenky docela slušně. Mně teda určitě.

Dilema, jestli si za jednu stejnou částku koupím raději šaty nebo papíry zní absurdně, ale je reálnější, než se může zdát. Především, pokud vaše kroky povedou do specializovaného výtvarného obchodu, jakým je třeba pražská Zlatá loď.

U akvarelových papírů nás zajímají hlavně dvě věci - gramáž a zrnitost papíru. Pro mojí oblíbenou techniku je potřeba co nejvyšší gramáž, ideálně od 200 g/m3 výš. (Kdo znáte moje obrázky, tak víte, že rozpíjím opravdu hodně.) Zrnitost si vybírám podle toho, co budu kreslit a proto mám doma velký výběr nejrůznějších akvarelových bloků. Na ručně psaná písmenka je třeba velká zrnitost papíru dost nevhodná, protože struktura tomu spíš škodí. Naopak, když budete chtít kreslit třeba svetr (no, proč ne), výrazná struktura bude naprosto ideálním efektem pro výsledný "svetrový" pocit.


Každý blok, která doma mám, má jinou strukturu. Podle potřeby je kombinuju.

Svetr friendly papír

Akvarelové papíry si můžete kupovat po jednom, nebo v blocích. Já dávám přednost blokům, které jsou po stranách slepené k sobě a tím pádem se papír nevlní při malování. Kousek lepidla na boku je vždycky vynechaný, takže pak můžete v pohodě po zaschnutí obrázku papír odlepit od zbytku bloku.
Pokud se rozhodnete pro jednotlivý papír, tak jej doporučuju před malováním/rozpíjením přilepit na dřevěnou desku kolem dokola papírovou páskou, aby se vám nekroutil (běžná praxe, kterou znám třeba ze školy).

Speciální tip pro netrpělivé: pokud nesnášíte čekání na to, až obrázek zaschne a nutně potřebujete kreslit dál, kupte si těch bloků několik a kreslete na ně souběžně. Když jeden blok schne a vy nemůžete papír ještě odtrhnout, kreslete do dalšího bloku.



Pozor na poškození papíru při odtrhování. Stalo se mi to mnohokrát a nakonec jsem našla naprosto ideální nástroj na tuhle nebezpečnou činnost. Tím je hladká a neostrá dřevěná špachtlička pro sochaře. Vřele doporučuju!




Rozpíjení akvarelem si můžete například začít zkoušet na cenově nenáročných českých papírech Design of Art za necelých 100 Kč za blok, které si kupuju na takové to domácí malováníčko. Mají ovšem jen 230 g/m3, takže se mi občas při práci dělají na papíru loužičky, když to přeženu s vodou. To není moc dobré, pozor na to. Voda by se měla vsáknout, ale ne okamžitě uschnout (proto jsou ty bavlněné papíry nejlepší).




Nebo například papír z české ruční papírny Velké Losiny není vůbec špatný. Má krásnou, dvěstěosmdesátkovou gramáž a jemnou strukturu. Tyhle papíry mám moc ráda. Blok pořídíte za necelé tři stovky (tady se dá koupit přímo na jejich e-shopu).




Zlatou střední cestou pro malování akvarelem jsou italské papíry Fabriano. Řekla bych, že tahle značka se specializuje spíš na grafické papíry, ale produkuje i bloky na akvarel se středně jemnou strukturou. Gramáž je sice "jen" 200 g/m3, překvapivě se ale s papírem pracuje lépe, než s hladkým českým Design of Art. Předpokládám, že je to způsobeno 25% zastoupením bavlny v obsahu papíru.




Struktura na papíru Fabriano byla například u kořenů stromu žádoucím a skvělým efektem.


Rolls-Roycem mezi papíry, které vlastním, jsou francouzské bloky Sennelier. Ty mají naprosto božích 300 g/m3 a jsou 100% bavlněné. Uplné nebe. Karton ovšem vyjde na tisícovku (za 20 papírů), takže jej používám na speciální příležitosti, například jsem na něj kreslila ilustrace cupcaků pro obchod Lelí's Cupcakes. (Výsledek spolupráce s Lelí můžete vidět například tu, na mém portfoliu.)



Rozpít, ale nepřepít. Sennelier byl výborným pomocníkem u akvarelů capcaků.


Za ty prachy už si můžete užít i malého luxusu, jako jsou například průhledy na zrnitost papíru a nebo výběr mezi lisováním za studena a za horka (neptejte se na rozdíl, nevím).




Tolik k akvarelovým papírům, které používám. Teď už zbývá jenom průvodce akvarelovými barvami a máme to komplet. Pokusím se to zvládnout rychleji, než za 3 měsíce...